Škola investora

ADR (American Depositary Receipt) - Americký vkladový list, cenný papír vydávaný bankou, který zastupuje určitý počet akcií, vlastník má právo obdržet akcie a také výnosy z nich

Akcie - Majetkový cenný papír

Akontace - První splátka, resp. procentní část ceny, kterou musí klient zaplatit před začátkem splácení zbývající části ceny

Alikvotní úrokový výnos - Naběhlý úrok od poslední výplaty úroků

AMEX - The American Stock Exchange

Anuita - Platba obsahující splátku i úrok v jedné částce. Tato částka je po celou sjednanou dobu stejná, mění se plynule poměr splátka : úrok; zpočátku tvoří většinu částky úrok, poměr se posunuje ve prospěch splátek a na konci splatnosti tvoří většinu částky splátka a zbytek úrok

AOS - Automatizovaný obchodní systém (způsob obchodování na BCPP, založený na elektronickém obchodování neadresných objednávek)

Ask price - Nabídková cena

ASP - Application Service Provider

Average Workweek - Průměrná délka pracovního týdne

B2B - Business-to-business

B2C - Business-to-customer

Benchmark - Standard, oproti kterému je poměřována výkonnost akcie či fondu (za benchmark je obvykle brán index či kombinace indexů)

Beta - Beta koeficient

Bid price - Poptávková cena

Bohemian Identification Code (BIC) - Identifikační kód cenného papíru, který v prvních 3 znacích uvádí, zda jde o akcii, podílový list či obligaci a v dalších znacích (tzv. kmen) jednoznačně identifikuje emitenta

Book Value - Účetní hodnota akcie

Bond - Dluhový cenný papír

Building Permits -Vydaná stavební povolení

Business Inventories - Podnikové zásoby

Buy to Cover - Koupě za účelem vykrytí krátké pozice

Call Option Contract - Opční kontrakt s právem koupě

Capacity Utilization - Stupeň využití výrobních kapacit

CAPEX (Capital Expenditure) - Náklady společnosti vynaložené na obstarání investičního majetku, tzv. investiční náklady

Cash flow - Rozdíl mezi příjmy a výdaji peněžních prostředků

CEO (Chief Executive Officer) - Nejvýše postavená osoba ve společnosti s výkonnou mocí (obvykle prezident, generální ředitel)

ConsumerConfidence - Index spotřebitelské důvěry

Corporate bonds - Firemní dluhopisy

CPI - Consumer Price Index - Index spotřebitelských cen

CPI ex-food & energy - CPI excluding food and energy - Index spotřebitelských cen po vyloučení potravin a energie

Credit Default Swap (CDS) - Je finanční derivát sestrojený za účelem přenosu kreditního rizika z jednoho subjektu na jiný (všeobecně se kreditní deriváty používají ke tvorbě nebo naopak k odstranění rizikových pozic, čímž umožňují svým držitelum aktivní management rizik)

Current Yield - Běžný výnos; jedná se o poměr ročního výnosu k tržní ceně dluhopisu (obdobně u akcií Dividend Yield)

Depozitní certifikát - Listinný cenný papír, který umožňuje zhodnocení volných finančních prostředků; banka se vydáním depozitního certifikátu zavazuje splatit jeho držiteli k uvedému datu hodnotu certifikátu společně s úroky

Deriváty - Derivátové obchody jsou transakce, jejichž podkladovým aktivem jsou běžně obchodované (fyzické) komodity, měny, cenné papíry či indexy nebo úrokové míry, od kterých jsou tyto obchody odvozeny (derivovány); (tyto obchody jsou uzavírány, na rozdíl od klasických obchodů s odkladným účinkem vypořádání v daném termínu; základním obchodovaným typem jsou futures a opce)

Devalvace - Úřední snížení kurzu domácí měny vůči ostatním měnám Developer - Je společnost zabývající se zajišťováním financováním a rezidenční resp. komerční výstavby (např. nákup a prodej pozemků a nemovitostí, příprava území pro realizaci investičních projektů, výstavba obchodních, administrativních center, polyfunkčních objektů, supermarketů ...)

Deviza - Zahraniční měna v bezhotovostní formě (např. kurs "deviza" - se použije při behotovostní platbě, tj. při bankovním převodu)

Direct Public Offering (DPO) - Přímá emise akcií. Jedná se o proces, pokud společnost v souvislosti s primární či sekundární emisí akcií nevyužívá služeb investičních bank či makléřských domů, kteří emisi obvykle upisují velkým institucionálním investorům, ale prodává akcie na burze či mimoburzovním trhu drobným investorům sama

Discounted (Free) Cash Flow (DCF, DFCF) - Metoda diskontovaného peněžního toku

Dividend Discount model (DDM) - Dividendový diskontní model

Dividend Yield - Dividendový výnos, tj. poměr vyplácené dividendy k tržní ceně (uváděný v %), zejména u akcií

Durable Goods Orders - Durable Goods Orders - Objednávky zboží dlouhodobé spotřeby

DSL - Digital Subscriber Line

EBIT (Earnings before Interest and Taxes) - Zisk před odečtením úroků a daní (provozní hospodářský výsledek)

EBITDA (Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization) - Zisk před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace je indikátor, který ukazuje provozní výkonnost společnosti. Je to hrubý provozní zisk. Používá ve finanční analýze při porovnání výkonnosti mezi různými společnostmi nebo odvětvími.
Výpočet: EBITDA = výnosy - výdaje (bez započtení úroků, daní, odpisů a amortizace)

ECB - European Central Bank - Evropská centrální banka

Economic Value Added (EVA) - Metoda ekonomické přidané hodnoty

Emisní ážio - Rozdíl mezi emisní cenou akcie a její jmenovitou hodnotou (pokud je jmenovitá hodnota vyšší, jde o disážio)

EPS Earnings per share - Zisk na akcii

Exchange Traded Fund (ETF) - Veřejně obchodovaný fond, resp. indexová akcie, která vlastně kopíruje vývoj vybraného indexu či jiného podkladového aktiva

Ex-date - Určuje datum, kdy se již cenný papír obchoduje bez nároku na dividendu příp. jiný požitek plynoucí z vlastnictví cenného papíru

Fair Value nebo Fair Price - Je pojem, který se běžně používá v oblasti financí a ekonomie. Hodnota je definována jako racionální a objektivní odhad potenciální tržní ceny

FDA - Food and Drug Administration - Federální úřad pro potraviny a léčiva

Federal Reserve System (FED) - Federální rezervní systém (Centrální banka)

Financial ratios - Finanční poměrové ukazatele

FOMC Federal Open Market Committee - Výbor pro operace na volném trhu

FRA (Forward Rate Agreement) - Kontrakt (nákup/prodej) pro zabezpečení výše úrokové sazby

Futures - Je speciální typ forwardového kontraktu (forwardový kontrakt je smlouva uzavřená v jednom časovém okamžiku o dodání „zboží" k určitému budoucímu datu za cenu stanovenou v době uzavření smlouvy)

GDP - Gross Domestic Product - Hrubý domácí produkt (HDP)

GDR (Global Depositary Receipt) - Vkladový list, cenný papír vydávaný bankou,který zastupuje určitý počet akcií, vlastník má právo obdržet akcie a také výnosy z nich

Goverment Debt - Dluhové cenné papíry vydávané vládou

Good ´Till Cancelled - Typ obchodního příkazu

Gross Margin (hrubá marže) - rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady vynaloženými na výrobu

Hedge Fund - Fond založený především na členském principu (má často ve svých pravidlech možnost provádět složité finanční operace, které kombinují různé investiční strategie v současných dlouhých i krátkých pozicích na běžných i derivátových trzích v různých regionech po světě)

Hourly Earnings - Průměrná hodinová mzda

Housing Starts - Zahájená výstavba

Chicago PM Index - Index Chicagské asociace nákupního managementu (Chicago PM)

IFRS - Mezinárodní standard účetního výkaznictví

Index - Indikátor vývoje trhu, burzy, sektoru apod.

Industrial Production - Průmyslová prudukce

IPO - Initial Public Offering - Primární emise cenných papírů

ISP - Internet Service Provider

ISIN (International Securities Identification Numbering) - Mezinárodní identifikační číslo, které je přidělováno každému cennému papíru obchodovanému na veřejných trzích

Kontokorent - Krátkodobý úvěr, který banka poskytuje k běžnému účtu (klient díky němu může na účtu v povoleném rámci přečerpat limit vlastních prostředků)

Limit Order - Limitní pokyn

Listed Stock - Kotované akcie

Load - Poplatky investičního fondu při nákupu podílu

Long - Dlouhá pozice

Lot - Jednotka minimálního množství určitého cenného papíru, se kterou se dá obchodovat (tzn. je-li používána, dá se obvykle obchodovat pouze v celých násobcích lotu)

Market Capitalization - Tržní kapitalizace (tržní cena*počet akcií společnosti)

Market Order - Tržní pokyn

Market Price - Tržní cena (cena cenného papíru na trhu)

Management Fee - Poplatky investiční společnosti za správu majetku fondu

Municipal bonds - Komunální dluhopisy

NAPM Index - Index Národní asociace nákupního managementu (NAPM)

Nasdaq - The Nasdaq Stock Market

Nonfarm Payrolls - Počet zaměstnanců mimo zemědělství

NYMEX New York Mercantile Exchange - Newyorská obchodní burza

NYSE - The New York Stock Exchange

Offering Price - Emisní kurz

Opce (Option) - Derivátový cenný papír, reprezentující právo něco koupit či prodat v jistém budoucím okamžiku za předem dohodnutých podmínek

Opening Price - Otevírací kurz

Per annum (p.a.) - neboli ročně (způsob úročení)

P/E - Poměr mezi kurzem akcie a ziskem na akcii

PCE - Personal consumption expenditures - Osobní spotřební výdaje

PEG Ratio (Price/Earnings To Growth) - Míra posuzující ukazatel P/E ve vztahu s úrovní ročního růstu zisku; vytváří se jako historický (trailing) nebo očekávaný (forward)

Personal Income - Osobní příjmy

Pink Sheets - Označení pro systém či akcie obchodované over-the-counter (tituly často nesplňující požadavky regulovaných burz); systém je zpřístupněn pro brokery a dealery organizací National Quotation Bureau

PPI - Producer Price Index - Index výrobních cen

PPI ex- food & energy - PPI excluding food and energy - Index průmyslových cen po vyloučení potravin a energie

Put Option Contract - Opční kontrakt s právem prodeje

Quiet Period - Tiché období

Real Estate Investment Trust - Realitní investiční fondy

Record date (rozhodné datum) - Určuje datum, ke kterému musí mít investor cenný papír ve svém vlastnictví resp. být v emitentem uvedené evidenci jako vlastník, aby mohl mít nárok např. na výplatu dividend či jiných požitků plynoucích z vlastnictví cenného papíru nebo na účast na valnou hromadu atd.

Retail Sales - Maloobchodní tržby

Retail Sales ex-auto - Maloobchodní tržby po vyloučení automobilů

Return on Assets (ROA) - Rentabilita aktiv

Return on Equity (ROE) - Rentabilita vlastního kapitálu

Return on Sales (ROS) - Rentabilita tržeb

Revalvace - Úřední zvýšení kurzu domácí měny vůči ostatním měnám

RPSN (Roční Procentní Sazba Nákladů) - Udává procenta z dlužné částky, které musí spotřebitel zaplatit za období jednoho roku v souvislosti s jejich čerpáním, tedy veškeré náklady, které jsou s půjčkou spojeny

Ručitel - Ten, kdo se zaváže splácet závazek dlužníka, pokud není dlužník schopen splácet sám

SEC - Securities and Exchange Commision - Komise pro burzy a cenné papíry

Secondary Public Offering (SPO) - Druhotní neboli sekundární emise akcií

Sell - Prodej

Sell Short - Prodej na krátko

Settlement Day - Den vypořádání obchodu

Short - Krátká pozice

Spoludlužník - Ten, kdo kdo se zaváže, že s dlužníkem bude platit rukou společnou a nerozdílou až 100 % dluhu ;má stejné postavení jako "dlužník"; věřitel může veškeré plnění požadovat po spoludlužníkovi, aniž by musel věřitele byť jen vyzvat k plnění (jako je tomu u ručitele)

Spread - Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou finančního nástroje (či rozdíl při oceňování dluhopisů)

S&P 500 - Standard & Poor´s 500

Stock Split - Štěpení akcií

Stop Limit Order - Stop-limitní pokyn (viz. Stoploss)

Stoploss - Inteligentní pokyn, který umožňuje automatický prodej cenného papíru při poklesu kurzu na stanovenou hodnotu nebo naopak nákup cenného papíru až od stanovené ceny, kdy posun na její hodnotu považuje investor za signál k růstu

Stop Order - Stop pokyn(viz. Stoploss)

Strike price - Realizační cena

Ticker Symbol - Symbol cenného papíru

Total Expense Ratio - Celkový roční poplatek investičního fondu

Trade Balance - Bilance zahraničního obchodu

Treasury Bills - Pokladniční poukázky

Treasury Bonds - Vládní bondy

Treasury Notes - Vládní obligace

Tripple Witching Day - Trojnásobná exspirace, tj. den, kdy exspirují futures na akciové indexy, opce na individuální akcie a akciové indexy (třetí pátek v březnu, červnu, září a prosinci); podobně Double nebo Quadruple Witching

Underwriter - Manažer emise

Unemployment Rate - Míra nezaměstnanosti

Valuta - Zahraniční měna v hotovostní formě

Věřitel - Ten, kdo půjčuje (dlužníkovi)

Vinkulace - Vázanost, zablokování vkladu (většinou ve prospěch někoho, např. věřitele-banky)

WAP - Wireless Application Protocol

Warrant - Derivátový cenný papír, který zabezpečuje vlastníkovi právo na nákup cenných papíru, ke kterým je vydán za předem stanovenou cenu v konkrétní danou dobu

Zástava - Majetek sloužící jako záruka pro případ nesplacení dluhu

Zástavce - Ten, kdo zastaví svůj majetek jako záruku pro případ nesplacení dluhu (majitel zástavy)

Zástavní věřitel - Věřitel, který přijal zástavu od zástavce na zajištění dluhu

Zero-Coupon Treasury Securities - Vládní obligace, které nemají kupón

Investoři a informace

I. Úvod

Na kapitálovém trhu investují institucionální a individuální investoři. Každý z nich má specifickou představu o tom, co očekává. Některé zásady jsou ale společné pro oba typy investorů a v této souvislosti je možné vymezit i rozumný rozsah a druh informací, který je zcela nezbytný pro určitý rozhodovací proces o investicích.

Banky, pojišťovny, penzijní a investiční fondy jako institucionální investoři zaměstnávají všude ve světě špičkové specialisty, jejichž úkolem je navrhnout a realizovat efektivní investice. Nákupy a prodeje proto musí mít předem specifikované některé parametry (např. výnos, riziko, doba splatnosti) a to především dle druhu investičního instrumentu.

Od individuálních investorů (pokud nedisponují již určitými zkušenostmi z investic do cenných papírů) nelze víceméně požadovat, aby předem do potřebné struktury definovali přesné parametry investice. Každý investor má sice individuální představu o tom, kam by měl peníze investovat a na jak dlouhou dobu. Péči o investované peníze ovšem musí i sám věnovat potřebnou pozornost, i když odbornou péči a dohled by měl najít u svého obchodníka s cennými papíry s potřebnou licencí od ČNB.

Současné dění na akciových trzích si ovšem vyžaduje náročný monitoring informací ze všech možných informačních zdrojů. Dále je třeba studovat a rozpoznávat možné strategie chování na kapitálových trzích a také podle toho jednat.

II. Portfolio

K základnímu přehledu informací, které poskytuje americký trh a veřejné informační zdroje v USA se dostaneme současně s uvědoměním si, že investice, resp. soubor několika různých investic - tedy portfolio má mít dvě části: defenzivní, zabezpečující (konzervativnější) a agresivní, růstovou.

Defenzivní sekce představuje především cenné papíry s fixním výnosem - dluhopisy. Ty mají vyšší bezpečnost a zajišťují pravidelné výnosy odpovídající úrokovým sazbám a chránící investici před inflačním znehodnocením. V oblasti akciového trhu patří k těmto konzervativnějším titulům velké nadnárodní firmy (např. i s vyplácenou dividendou), které jsou zařazené do hlavních akciových indexů (např. Dow Jones Industrial, FTSE, Nikkei 225, DAX 30, CAC 40 apod.)

Agresivní podíl portfolia obsahuje především akcie, které mají předpoklad mnohonásobného zhodnocení investované sumy.

Očekávaný výnos portfolia je váženým průměrem výnosů jednotlivých investic obsažených v portfoliu.

III. Informace

Aktivní obchodování klientů (právnických i fyzických osob) je nejvíce možné s likvidními akciovými tituly (likvidita znamená mít možnost akcie kdykoliv nakoupit nabo prodat a tento obchod realizovat za optimální cenu). Tento axiom je na amerických burzách NYSE, Nasdaq, AMEX naplňován.

Významným podnětem pro plnohodnotné obchodování s akciemi je i dostatečná, včasná a rovnoprávná informovanost investorů. Tato pro všechny účastníky trhu dostupná informovanost poskytuje přehled o stavu trhu, hlavních burzovních indexech, umožňuje komparaci jednotlivých akciových titulů, oborů, odvětví apod. Informace jsou potřebné jak pro fundamentální analýzu (makroekonomické údaje a ekonomické údaje o firmách), tak i pro technické analýzy všech segmentů trhu.

Pokud zůstaneme u fundamentální analýzy (ať již na makroúrovni či firemní úrovni), lze uvést na příkladu USA výběr následujících ukazatelů, které by měly být pravidelně sledovány investorskou veřejností (tou zkušenější) a pro licencovaného obchodníka s cennými papíry to musí být samozřejmost:

GDP (gross domestic product) - hrubý domácí produkt

CPI (consumer price index) - index spotřebitelských cen (de facto vyjádření inflace)

PPI (producer price index) - index výrobních cen

Consumer konfidence - index spotřebitelské důvěry

Unemployment rate - úroveň nezaměstnanosti a další doprovodné údaje

ISM Index - index Institut od supplied management

Michigan sentiment index - index Michiganské univerzity, sleduje budoucí očekávání

Durable goods orders - objednávky zboží dlouhodobé spotřeby

Housing starts, new home sales - výstavba a prodeje nových domů

Retail sales - maloobchodní tržby

Pokud se zaměříme na analytický pohled v oblasti jednotlivých firem, bude nutné vedle vlastního kursového vývoje akcie věnovat pozornost alespoň bilanci aktiv a pasiv, zejména porovnat výši zadlužení firmy a jejího vytvářeného cash flow, dále P/E ratio (komparace kursu akcie a zisku na 1 akcii). V neposlední řadě (a to platí zejména pro obchodníky s cennými papíry) je třeba monitorovat denní průběh podnikových zpráv s adekvátní reakcí na charakter informace o firmě či celém odvětví.

V současné době vzrůstají nároky na znalosti akciového trhu, neboť ten se stává složitějším, méně předvídatelnějším, náročnějším na časový prostor a vyžadujícím si rychlejší reakci investora na podněty trhu.

Ideálním řešením této objektivně vzniklé situace je intenzivní spolupráce odborné firmy (v tomto případě obchodníka s cennými papíry) a klienta. Ten si ovšem musí být vědom vztahu výnosu a rizika u těchto investičních instrumentů, které jsou stále více využívány i českými fyzickými osobami. Ty musí dospět k tomu, že jedině dlouhodobá investice do zahraničního akciového trhu jim přinese potřebný užitek ve smyslu odlišného zhodnocení investičních prostředků ve srovnání s běžnými bankovními produkty.

Základní pravidla před zahájením investování (určení strategie)

Pokud bychom chtěli definovat určitá striktní obecná pravidla pro investování či ukládání peněz do cenných papírů, těžko bychom taková pravidla vytvořili, neboť každý investor je odlišný, má rozdílný záměr, rozdílný vztah k riziku, k výnosu. Navíc prostředky je možno investovat vyloženě spekulativně (na dosažení maximálního výnosu) nebo také se zdravě rozptýleným rizikem, resp. adekvátní diversifikací. Svoji důležitou roli zde také hraje vlastní vývoj trhů, který může přimět investory k jisté modifikaci jejich chování a úpravě pravidel.

V tomto smyslu je tedy třeba dodržovat určitá "přikázání", aby investor mohl realizaci investičních prostředků na trhu považovat za smysluplnou.

1. Zkoumání osobních poměrů. Všechny relevantní okolnosti je vhodné před každým investičním uložením peněz zanalyzovat. Mohlo by k nim patřit: povolání, věk, příjmové a majetkové poměry, skladba doposud realizovaných investičních instrumentů.

2. Účel zainvestování by měl být jasný a to především ve smyslu jakého cíle má být při investování peněz dosaženo.

3. Doba uložení peněz má být ohraničena.

4. Je třeba vzít ohled na daňovou situaci.

5. Vzhledem k očekávaným cílům je třeba určit priority. Jaká kritéria mají přednost? Bezpečnost, výnos, bonita hodnoty, likvidita? Všechno najednou nemůže investor při jednom uložení očekávat.

6. Podle toho se provede rozmístění majetku - asset allocation. Dělení jednotlivých investičních částek by se ovšem nemělo příliš atomizovat.

7. Informovat se u odborníků. Objektivní rada odborníka u obchodníka s cennými papíry jistě věci poslouží. Nejdříve se informovat a poté investovat.

Seznámení investora s reálnými možnostmi investic na kapitálových trzích

1. Co lze obchodovat v České republice.

2. Pohled českých investorů: nerealistická očekávání obrovských zisků, neochota a někdy i neschopnost akceptovat jakoukoli míru rizika (bez rizika není zisk). Někteří potenciální zákazníci doslova očekávají větu: riziko je minimální, zisk 100% za rok.

3. Reálné možnosti trhu: vyděláte na akcii 5% za rok, ale i 1000% za rok. Ani ztráta není vyloučena. Akcie podle sektorů, rizikovosti.... Lze spekulovat na nárůst ale i na pokles kursu papíru

4. Americké trhy - USA jako nesilnější světová ekonomika, zcela zaměřená na výkon a zisk. Evropa zaměřená sociálně, kroky ECB váhavé, rozporuplné, v EMU mnoho protichůdných politických vlivů

5. Fundamentální a technická analýza a její reálné využití, tj. teorie není praxe. Vydělávat na kapitálových trzích je sofistikovaným uměním. Samozvaných teoretiků a analytiků a rádoby odborníků je mnoho, dobrých makléřů jako šafránu.

6. Kapitálové trhy jsou uměním, protože stejná data a stejné parametry dvou různých firem mohou u jedné znamenat obrovský nárůst a u druhé obrovský propad.

7. Náhoda na kapitálových trzích neplatí, vždy je lepší mít investici připravenou na míru. K tomu je potřeba jasně formulovat, co od své investice očekávám a jaká jsem schopen nést rizika.

8. Pro velké finanční domy nejsou zajímaví malí investoři.

9. Garance zisků lze očekávat u částek v řádech desítek a stovek milionů korun. U těchto částek má finanční instituce možnost zajišťovat své obchody, což transakci prodražuje.

Souvislosti a formy vstupu subjektu na kapitálový trh

I. Důvody vstupu na veřejný kapitálový trh

Důvodem pro provádění operací na kapitálovém trhu může být snaha o zvyšování finančních aktiv a majetku, dále nutnost se zajištění před ztrátami třeba v důsledku inflace, dále samozřejmě zájem získat prostředky na zahájení nebo na následný rozvoj podnikání a další důvody. Růst majetku může mít základ ve zdrojích, jako jsou úroky z obligací, dividendy z akcií nebo zvyšování tržní ceny akcií - cenných papírů resp. jiných aktiv. V současnosti má investor (a zejména institucionálního charakteru) možnost volit na mezinárodních kapitálových trzích z poměrně širokého spektra investičních strategií a záleží pouze na něm, k jakému druhu strategie se přikloní.

Pokud se týče strategie, jedná se o to, že nejen investor, ale také každá firma může zvolit vlastní strategii v situaci, kdy potřebuje získat a posléze i disponovat odpovídajícími finančními prostředky na svůj další rozvoj podle přijaté strategické firemní politiky. V současné době na vyspělých trzích v žádném případě nemusí spoléhat na institut bankovního úvěru a je smutnou skutečností, že na českém kapitálovém trhu toto konstatování ani přinejmenším neplatí.

Na zahraničních trzích může příslušný subjekt získat prostředky třeba emisí cenných papírů.

II. Enter subjektu na kapitálový trh emisí dluhopisů

Zvolí - li emisi dluhopisů, pak získá půjčku, kterou musí v předem dohodnutém termínu splatit a to včetně pravidelně vyplácených požitků z půjčky - úroků. Výhodou je, že vůči emitentovi dluhopisové tranše tito věřitelé nemají právo ovlivňovat řídící rozhodnutí výkonných ředitelů. Naopak nevýhodou může být skutečnost, že termíny splatnosti půjčky resp. emise dluhopisů se mohou příležitostně shodnout s obdobím momentálního "finančního oslabení " firmy a mohou její jinak řešitelné problémy ještě prohloubit.

III. Enter subjektu na kapitálový trh emisí akcií

Věnujme se druhému případu, že se firma rozhodne pro vydání akcií (forma IPO - initial price offering, resp. forma private placement). Zde se nemusí společnost obávat nutnosti splatit nominální hodnotu cenných papírů a nemusí dokonce ani platit dividendy. To vše samozřejmě závisí na budoucí podobě akcionářské struktury.

Může tedy volit zda i nadále bude de facto soukromou společností s omezeným okruhem vlastníků akcií či přistoupí k rozšířenější a do značné míry transparentnější možnosti stát se společností veřejnou (jistá forma otevření se subjektu navenek) a získat tak zřejmě větší prostředky pro rozvojové a investiční záměry prostřednictvím veřejného prodeje buď všech vydaných akcií nebo jen jejich části. Záměr veřejně nabízet k prodeji cenné papíry má však i další rozměry. Vlastníci nově nabytých akciových podílů mohou touto formou získat majoritu a aktivně ovlivňovat řídící rozhodnutí o veškerém dění ve firmě. Jedná se o samozřejmý doprovodný jev této formy účasti firmy na dění na kapitálovém trhu (a jde o tu podobu nejaktivnější). Tato obecně známá zásada ovšem v řadě případů vede k některým souvislostem úzce spojeným s efektivním fungováním celého podniku. Může to prakticky znamenat třeba možnost přerušení dosavadních vazeb na dodavatele, resp. vazeb na odběratele nebo dokonce prodej kontrolního balíku akcií konkurenci a další zásadní případy. Proto musí společnost přistoupit k velmi pečlivé volbě jakému okruhu akcionářů prodávat akcie (nebo kdo případně se o akcie na veřejném trhu aktivně zajímá) a zda tedy usilovat o vlastní vstup na veřejný kapitálový trh se všemi z toho plynoucími alternativami.

Dluhopisy na kapitálovém trhu

Emisí dluhopisů se emitent obrací prostřednictvím kapitálového trhu na širokou veřejnost - majitele disponibilního kapitálu, kteří jsou ochotni investovat peníze do cenných papírů emitenta. Nákupem části nebo celých dluhopisových emisí poskytují emitentům bankovní úvěr (pokud se tohoto procesu banky účastní). Podle druhu emitenta, účelu půjčky, jejího zajištění a dalších podmínek lze rozlišovat různé druhy dlužních úpisů (dluhopisů), kterými i např. banky disponují ve svých aktivech.

Korporátní dluhopisy resp. obligace vydávají podniky, firmy. Financují jimi základní majetek, dlouhodobou potřebu oběžného majetku a půjčka bývá použita rovněž ke splácení krátkodobého nebo dříve přijatého dlouhodobého úvěru. Samozřejmě, že v tomto případě se nejedná o zrovna nejefektivnější způsob využití nové emise obligací. Úvěry mohou být zajišťovány reálnými zástavami v oblasti pozemkového dluhu či cennými papíry.

Bankovní dluhopisy jsou dluhopisy emitované peněžními ústavy. Pokud jsou bankovní obligace nakupovány na kapitálovém trhu jinými bankami, představují rovněž aktivní úvěrový obchod.

Státní a komunální obligace vydává ústřední vláda (např. ministerstvo financí či centrální banka), země a obce k opatření dodatečných finančních zdrojů ke krytí rozpočtového deficitu, na financování větších investičních projektů nebo zdokonalení infrastruktury apod.

S cílem zainteresovat banky a jiné finanční investory začaly podniky a další emitenti vydávat ziskové, indexové obligace a půjčky s proměnlivým úrokem. U ziskové obligace je výnos zajištěn:

a) jednak pevným úrokem, který však bývá nižší než u ostatních fixně úročených dluhopisů

b) podílem na zisku společnosti

Účelem ziskových obligací je motivovat zájemce půjčky. Emitent má zájem o dodatečný kapitál, ale nechce se podílet na vlastnictví. Majitel obligace zůstává věřitelem a nestává se spoluvlastníkem.

Alternativou ziskové obligace jsou obligace "úročené" pouze pohyblivě v závislosti na dosaženém zisku emitenta.

Indexované obligace chrání majitele před znehodnocením půjčky, k němuž dochází při inflaci. Emitent se zavazuje zvyšovat nominální hodnotu obligace podle míry inflace. Tím se nominálně zvyšuje i úrokový výnos z obligace.

U dluhopisů s pohyblivým úrokem se emitent zavazuje vyplácet úrok podle aktuální úrokové sazby na peněžním a kapitálovém trhu (v českých podmínkách se jedná o tzv. PRIBOR). To má význam na stabilizaci kursu obligace a přibližuje dluhopis půjčce v úvěrovém účtu. Spolu s obligacemi splatnými na předložení nahrazuje tento druh obligací nutnost provádět úrokové konverze.

Výměnné dluhopisy (směnitelné) jsou druhem korporátních obligací, které mohou být přeměněny na akcie. Úročení těchto obligací je zpravidla nepatrně nižší, protože majitel kupuje dluhopisy s určitým výhledem, že je vymění za akcie. Tyto vlastnosti naopak zase zvyšují kurs obligace, takže věřitel de facto co ztrácí na úroku, tak obvykle získává na kursové úrovni.

Na kurs obligace pozitivně působí ta skutečnost, že výměnou za akcie uniká majitel dlužního úpisu částečně riziku inflace. V emisních podmínkách obligace se stanoví způsob výměny, který bývá velmi individuální, což má další vliv na kurs obligace. Majitel má právo provést výměnu obligací za akcie při její splatnosti či v předem stanovených a vyhlášených termínech. Na výměnu má přitom právo, nikoliv však povinnost. Výměnnou obligací za akcie se věřitel přeměňuje na akcionáře.

Odběrní obligace (opční dluhopisy) jsou velmi blízké výměnným obligacím. Na rozdíl od výměnných obligací zájemci (tedy i peněžní ústavy) kupují tyto dluhopisy proto, aby si zajistily právo na odběr akcií, aniž přitom zaniká jejich úvěrový vztah. Při odběru jsou uplatňovány poměry shodné či velmi blízké poměrům u výměnných obligací.

Rizikové obligace (junk bonds) představují značně riskantní dluhopisy, které mohou emitovat podniky se špatnou finanční situací a společnosti přebírající takovou firmu. Některé subjekty vydávají takové dluhopisy rovněž na financování rizikových akcí. Emisní kurs dluhopisů je hluboko pod nominální hodnotou, neboť hlavním záměrem je opatření kapitálu k ozdravení finanční situace dlužníka.

Prioritní dluhopisy skýtají pro věřitele některé další výhody. Zvýhodnění se zejména týká přednostního nároku věřitele na majetkový podíl při případném likvidování podniku (dlužníka). V tomto směru jsou zvýhodněni jak proti ostatním obliugacím, tak zejména ve vztahu k akcionářům. Případně mohou zakládat nárok na výplatu podílu na zvýšení majetku společnosti při splatnosti obligace.

Prémiové obligace nejsou ve srovnání s ostatními kategoriemi tolik rozšířené. Mohou ovšem být lukrativní pro finanční investory, kteří mají zájem o výnosová rizika. Jde o obligace, které jsou méně úročené. Dlužník vytváří z části úroků fond. Část obligací se v pravidelných termínech vylosuje a na dluhopis připadá prémie. Majitel slosované obligace zaznamená mimořádný výnos. Naopak majitelé ostatních obligací obdrží nižší úrok a v den maturity nominální hodnotu dluhopisu. Prémie však mohou být spjaty s jinými okolnostmi (podmínkami), např. prémie mohou nahrazovat investorovi zvýšení úroků z pevně úročených dluhopisů, jestliže na kapitálovém trhu dochází právě ke zvýšení úrokových sazeb apod.

Nulové obligace (tzv. zero bonds) jsou dluhopisy, z nichž se úroky nevyplácejí průběžně. Vydávají se v emisním kursu, který je nižší než jejich nominální hodnota. Rozdíl mezi nominální hodnotou a prodejním (emisním) kursem obligace zahrnuje akumulované úroky a úroky z úroků. Úroky jsou věřiteli zaplaceny nejednou při splacení nominální hodnoty obligace. Zero dluhopisy jsou v některých zemích označovány jako prémiové obligace.

Výše uvedené všechny druhy dluhopisů nejsou na jednotlivých kapitálových trzích zastoupeny ve stejné míře. Zájem na inovaci úvěrových instrumentů v různých časových obdobích, místech a situacích a snaha přizpůsobit je individuálním obchodním podmínkám přivedly na svět další druhy dluhopisů, z nichž se však některé neujaly či nerozšířily nebo plní jistou specifickou úlohu. Okrajové druhy obligací se svými vlastnostmi značně přibližují segmentu akcií a do jisté míry ztrácejí charakter čistého ukládacího cenného papíru.

Pokud ovšem jde o hlavní druhy dluhopisů, v aktivech úvěrových bilancí bankovních a ostatních institucionálních investorů zaujímají v průměru stále významnou úlohu fixně zúročitelné dluhopisy státu, obcí (municipalit), veřejně právních ústavů a průmyslových podniků s adekvátním ratingem v mezinárodním vyjádření akceptovatelný od ratingových agentur Standard and Poor´s a Moody´s.

1. Burza a burzovní obchody

Z hlediska předmětu burzovního obchodu rozeznáváme burzy:

komoditní
peněžní
služeb

Burza cenných papírů je užší pojem než kategorie peněžní burza. V současné burzovní terminologii rozeznáváme tyto peněžní burzy:

Burza cenných papírů (zde se převážně provádějí promptní obchody s klasickými nástroji)
Termínované finanční burzy (zde se realizují termínované finanční obchody, financial futures, stock index)
Opční burzy (zde se obchoduje s opcemi, tzv.option)

Burza je jednou z nejdůležitějších institucí tržní ekonomiky. Bývá označována za "barometr ekonomiky" a to především z hlediska tvorby rovnovážných cen, vlivu na investování a na konjunkturu.

Na burze cenných papírů se soustřeďuje nejen obchod s cennými papíry, nýbrž také nabídka a poptávka po volném kapitálu.

Specifickou burzovní činností je spekulace:

hlavním objektem spekulace bývají akcie
burzovní spekulace je podnikatelská činnost založená na uvážení určitých, na burzu působících okolností, které vytvářejí kursovní pohyb, čehož burzovní podnikatel využívá ve svůj prospěch
burzovní spekulant kupuje cenné papíry na několik hodin nebo dní (denní spekulace), na několik týdnů (spekulace krátkodobá) nebo na několik měsíců (spekulace dlouhodobá), aby je se ziskem prodal.

Burzovní spekulace má dvě formy:

1. spekulace na vzestup kurzu - HAUSSISTA, kupuje cenné papíry za předpokladu, že kurzy cenných papírů stoupnou k termínu dodávky, takže je bude moci prodat za vyšší kurz. Býci - bulls

2. spekulace na pokles kurzu - BAISSISTA, počítá s poklesem kursu, a proto cenné papíry prodá, aby je k určitému termínu koupil za nižší kurz. Medvědi - bears.

Bez spekulace není tržní ekonomika myslitelná. Veškerá hospodářská činnost je založena na dosažení zisku. Spekulace přispívá ke stabilitě a vyrovnání cen.

Burza je školou pro každého obchodníka. Pro účast v burzovních obchodech platilo a platí "zlaté pravidlo": "Kdo má peněz málo, nebo těžce vydělané, ať na burzu nechodí, rovněž ne ten, kdo má slabé nervy a kdo při sebemenším poklesu nemůže spát. Burzián si musí zvyknout nejen lehce vydělávat, ale i lehce ztrácet".

V současné době existuje ve světě asi 150 burz cenných papírů, z nichž pouze 15 má významnější charakter. Nejdůležitější jsou New York Stock Exchange (NYSE),The International Stock Exchange London, Tokyo Stock Exchange.

Další významné burzy - Frankfurt, Paříž, Amsterdam, Curych, Sydney, Singapur, Hon-Kong.

Burzovní cena:

Jako každá jiná cena se tvoří na základě nabídky a poptávky.

U každého cenného papíru můžeme rozlišovat tyto hodnoty:

nominální hodnota
vnitřní hodnota
výnosová hodnota
tržní hodnota

Nominální hodnota: je částka vyznačená na cenném papíru.

Vnitřní hodnota akcie: je podíl na samotné akciové společnosti, který se může z technického hlediska zjistit jako stav čistého jmění akciové společnosti.

Vnitřní hodnota obligací: znamená ocenění závazku dlužníka, který jim bude při splatnosti zaplacen.

Výnosová hodnota: vyjadřuje zhodnocení vloženého kapitálu do cenných papírů.

Burzovní obchody:

Podle způsobu vyřizování - obchody k vypořádání:

obchody přímé

Podle časového okamžiku realizovaného obchodu:

obchody promptní - při promptních ochodech dochází k dodání cenných papírů ještě tentýž den nebo do několika dnů po uzavření obchodu (3-4dny).
termínové obchody - se realizují až po dohodnuté lhůtě nebo ve lhůtě stanovené burzovními pravidly.

Termínové obchody jsou spojeny se značným rizikem a jsou objektem spekulace. Riziko ztráty je při těchto obchodech neomezené. Neomezenost rizika odstraňují tzv. Prémiové obchody.

Prémiové obchody rozlišujeme na:

prémiové obchody s prémií na převzetí
prémiové obchody s prémií na dodání
dontové prémiové obchody na odebrání nebo dodání
obchody stelážové
obchody násobné

2. Investování versus spoření

Spoření

Je úschova peněz určených pro krátkodobou spotřebu na běžném nebo termínovaném účtu u banky.

Úrok u spoření je zpravidla tak nízký, že po odečtení daní a inflace uspořená částka v reálných hodnotách v průběhu času eroduje, tzn. že klesá hodnota úspor vyjádřená v kvantitě zboží, které by se dalo za uspořenou částku koupit.

Spoření je z těchto důvodů nevhodné pro dlouhodobou úschovu a reálný růst akumulovaných prostředků.

Se spořením nejsou spojena kurzová rizika, ale velmi reálná jsou bonitní rizika instituce, kde se úspory nacházejí.

Investování

Investor vědomě přejímá riziko, aby v dlouhodobém horizontu získal vyšší výnosy.

Investováním je možné chránit akumulované prostředky před inflací a dosáhnout jejich reálného růstu.

Mezi výnosem a rizikem je velmi úzký vztah - čím větší jsou výnosové šance, tím vyšší je většinou riziko, jež musí investor převzít. Převzetí rizika je cena za vyšší výnos.

Rizika investic na vyvinutých kapitálových trzích (západní Evropa, Severní Amerika, části Asie) jsou velmi dobře vyčíslitelná.

Při tvorbě spolehlivé investiční strategie pomáhají nejen kvalitní historické statistické řady, které v USA sahají až do dvacátých let a v Evropě až do let padesátých, ale také vědecký vývoj v oblasti moderní teorie portfolia.

3. Základní typy investic - riziko,výnos a likvidita

Každý člověk se může rozhodnout, zda své peníze utratí za věci okamžité spotřeby nebo za věci, které hodlá v budoucnu opět proměnit na peníze. V tom případě se z něj stává investor. Investice znamená, že se dnes něčeho vzdáváme proto, abychom získali něco v budoucnosti. Budoucí hodnota je však vždy nejistá, proto je s investováním spojeno vždy riziko.

Obecně můžeme rozlišovat dva druhy investic - reálné a finanční. Reálné investice jsou vázány na nějaký konkrétní předmět nebo podnikatelskou činnost a mají charakter dlouhodobého užití. Finanční investice pak slouží k vytváření investičního majetku.

Mezi finanční investice se nejčastěji řadí:

Peněžní vklady (spořitelní knížky, běžný účet, sporožirový účet, termínovaný účet, devizový účet)
Depozitní certifikáty (vkladové listy)
Dluhopisy - pokladniční poukázky, státní, podnikové a komunální obligace, hypoteční zástavní listy
Akcie
Pojistky a životní renty
Směnky
Finanční spoluúčast (tiché společenství, účast v obchodních společnostech)
Portfoliové investice (podílové listy)
Odvozené cenné papíry (futures, opce, opční poukázky)

Peněžní vklad - vklad hotovosti na účty peněžních ústavů, tedy bank. Výhodou je poměrně rychlé nakládání s prostředky uloženými na těchto vkladech, nevýhodou pak docela nízký roční úrok. Riziko u těchto vkladů je poměrně nízké, neboť obvykle jsou ze zákona pojištěny.

Depozitní certifikáty - cenný papír vystavený bankou nebo spořitelnou. Výstavce tímto cenným papírem stvrzuje, že investorem byla v bance (spořitelně) složena určitá suma peněz na stanovenou dobu za určitý úrok. Vzhledem k tomu, že na nich není uvedeno jméno majitele, lze s nimi obchodovat.

Dluhopisy - cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splácení dlužné částky v nominálních hodnotách a vyplácení výnosů z něj určeného k určitému datu a povinnost osoby, která je oprávněna dluhopisy vydávat tyto závazky plnit. Jednou z forem dlužního úpisu je i směnka.

Akcie - cenný papír, s nímž jsou spojena práva majitele podílet se na řízení společnosti, na jejím zisku a na majetkovém zůstatku při zániku společnosti. Velmi důležitým právem akcionáře je právo na část ročního zisku, tedy dividendu. Akcie jsou snadno obchodovatelné, zvláště jsou-li vydané na doručitele (ne na jméno).

Pojistky a životní renty - různé typy pojistek, z nichž si každý může dobrovolně vybrat nabízejí nejen komerční pojišťovny, ale i penzijní fondy.

Směnka - krátkodobý obchodovatelný cenný papír, který představuje jednostranný slib o výplatě peněz bez právních výhrad. V podstatě jde o poskytnutí individuální půjčky, které je doprovázeno vystavením listiny o poskytnuté půjčce. Je určitým druhem dluhopisů.

Finanční spoluúčast - někdo se svým majetkovým vkladem zúčastňuje podnikatelské činnosti někoho jiného za podíl na zisku i na ztrátě, což je určeno smlouvou.

Portfoliové investice - rozdělení peněžních prostředků mezi určitý soubor reálných a finančních investic. Smyslem rozdělení peněžních zdrojů je snaha o rozdělení investičních rizik do různých, na sobě nezávislých oblastí.

Odvozené cenné papíry - tzv. deriváty představují transakce s cennými papíry. Vznikají na základě smluv o budoucích obchodech s akciemi, obligacemi atd. Pokud jsou převoditelné, obchoduje se s nimi na speciálních trzích.

Jednotlivé typy finančních investic lze podle příjmu rozdělit do dvou základních skupin:

Investice s pevným příjmem (Depozitní certifikát, Pokladniční poukázka, Bankovní účet, Směnka, Dluhopisy)

Investice s pohyblivým příjmem (Akcie)

Podle jiné klasifikace se investice dělí na "úrok nesoucí" - tedy kótované na základě úrokového výnosu nebo "úrok nenesoucí" - tedy kótované na diskontním základě:

Investice úrok nesoucí (Depozitní certifikát Dluhopisy, Bankovní účet, Dluhopisy s pohyblivou sazbou)

Investice úrok nenesoucí (Bankovní akcept, Dluhopisy s nulovým kuponem, Směnka, Pokladniční poukázka)

Investor u každé své investice sleduje několik faktorů:

velikost své investice a její očekávaný vývoj
očekávaný výnos
výši rizika
očekávanou míru likvidity

Výnos - všechny příjmy, které investorovi plynou z investice od okamžiku, kdy do ní vloží prostředky, až do doby možného posledního příjmu z této investice.

Riziko - stupeň nejistoty týkající se očekávaných výnosů z investice.

Likvidita - rychlost, s jakou je investor schopen přeměnit svoji investici zpět na hotové peněžní prostředky.

Všechna tato hlediska spolu souvisí a tak je potřeba si všímat všech. Ideálním případem samozřejmě je, pokud je investice spojena s maximálním výnosem, minimálním rizikem a maximální likviditou. Skutečností však je, že se tato tři hlediska do značné míry vzájemně potlačují. Investice slibující vysoké výnosy je obvykle velmi riskantní (např. akcie, opce), bezpečná investice je zase naopak málo výnosná (např. termínovaný vklad).

Hlavním cílem investování je dosažení VÝNOSU. Čas je však v tomto směru důležitým faktorem. Proto je nutné rozlišovat mezi historickým a očekávaným výnosem.

Historický výnos - ex-post, tedy výnos, který byl nebo mohl být dosažen při investování v minulosti.

Očekávaný výnos - investorem očekávané zhodnocení finančních prostředků v budoucím období. Jedná se o prognózovaný výnos, jehož dosažení je nejisté.

Výnos obecně zahrnuje dvě složky - pravidelné důchody z investičního instrumentu ve formě úroků nebo dividend a kapitálové zisky (ztráty), což je rozdíl mezi kupní cenou investičního instrumentu a cenou, za kterou může být nebo byl prodán.

Pro výpočty výnosnosti je důležité rozložení všech výnosů z investice v čase. Celkové výnosy je tak dobré rozdělit do kratších období (např. let) na roční výnosy. Od nich se pak odečítají běžné neinvestiční výdaje, jako jsou například provozní náklady a provize a dále daně a poplatky, které v daném roce v souvislosti s investicí vznikly. Po odečtení těchto složek tak dostaneme čisté roční výnosy.

Obrácenou stranou investování je RIZIKO. V podstatě jde o nebezpečí, že investor nedosáhne očekávaného výnosu. Stejné očekávané výnosy mohou být spojeny s různými riziky. V zásadě je každá obchodní aktivita spojena s určitou mírou rizika.

Mezi základní faktory ovlivňující riziko investic patří:

Úrokové riziko - tím, že se mění hladina úrokových sazeb, mění se výnosnost investičních instrumentů. Například při růstu úrokových sazeb dochází k poklesu cen cenných papírů.

Tržní riziko - ovlivňuje kolísání výnosnosti v důsledku změn na trhu (recese, politické šoky, změny spotřebitelských preferencí). Významnější je toto riziko především pro akcie.

Inflační riziko - vysoká inflace může způsobit, že investor ve skutečnosti dosáhne záporného výnosu.

Podnikatelské riziko - konkrétní problémy jednotlivých odvětví nebo firem.

Nesystematické riziko - tj. při investici do jednoho titulu riziko roste a s diverzifikací naopak klesá

Měnové riziko - při investici do zahraničních CP nese klient měnová rizika (a šance)

Riziko akciových trhů a čas

Mluvíme-li o dobře diverzifikovaném investičním portfoliu, pak kolísání v hodnotě portfolia ještě neznamená ztrátu.

Investor nesmí nikdy podlehnout panice a udělat tak fatální chybu, jakou je prodej papíru v okamžiku, kdy trh propadá. Z historie víme, že se akciové trhy po propadu vždy zotavily.

Pokud vycházíme z toho, že světová ekonomika bude jako v minulosti i nadále růst, bude vývoj na akciových trzích reflektovat tento růst.

Riziko klesá s délkou investice.

Tržní riziko je krátkodobé.

Roční výnosy jednotlivých instrumentů kapitálového trhu jsou velmi krátkodobým pohledem na jejich rizikovost.

Úspěšní investoři vědí, že tržní riziko je rizikem krátkodobým. Toto riziko se snižuje, investujeme-li s delším časovým horizontem.

Díváme-li se na investiční období 15 let, zjistíme, že od roku 1926 neexistuje jediná investiční perioda této délky, kdy by investoři utrpěli ztrátu.

Posledním důležitým faktorem při zvažování investice je LIKVIDITA. Jde o schopnost investice snadno a co nejrychleji se zpeněžit při co nejmenším riziku, že dojde ke ztrátě na její hodnotě. Investiční instrumenty mají rozdílný stupeň likvidity na různých trzích. Za velmi likvidní jsou považovány devizové trhy, trhy finančních derivátů (opce, futures), vládních dluhopisů a nejvíce obchodovaných akcií, především pak na světových trzích jako v USA a ve Velké Británii.

Likvidita se měří jako výše transakčních nákladů spojených s přeměnou investice na hotovost. Finanční instrumenty mají tyto náklady vcelku nízké (1 - 2 %), kdežto u nefinančních investic se pohybují mezi 5 až 25 %. Poplatek za prodej cenných papírů je rozhodně nižší než za prodej nemovitosti.

Každý investor by si tedy měl uvědomit, že neexistuje investice, u níž by mohl dosáhnout maximálního výnosu při nulovém riziku a maximální likviditě. Je však již možné nalézt investici, která v sobě shrnuje jakýsi optimální poměr všech těchto tří faktorů.

4. BCPP (Burza cenných papírů Praha, a.s.)

Z historie

První pražská burza, na níž se zpočátku obchodovalo jak s cennými papíry, tak i s komoditami, vznikla v roce 1871. Pražská burza byla velmi úspěšná v obchodování s cukrem, díky čemuž se stala klíčovým trhem pro celé Rakousko-Uhersko. Po první světové válce však tento druh obchodů ustoupil a obchodovalo se již výlučně s cennými papíry. Právě období mezi světovými válkami bylo v historii pražské burzy asi nejúspěšnější. Utěšeně rostly akciové obchody a tím stoupal i význam burzy jakožto důležité součásti tehdejšího hospodářství. Druhá světová válka však znamenala konec burzovních obchodů, a po jejím konci se kvůli nástupu komunismu ruch na burzovní parket již nevrátil.

Až v roce 1992 vznikla společnost, která se později na základě přijetí zákona o burze přeměnila na Burzu cenných papírů Praha, a. s. První obchodní transakce v novodobé historii pražské burzy se uskutečnila dne 6. dubna 1993.

Současnost

Na pražské burze lze obchodovat pouze prostřednictvím jejích členů. Těmi jsou zejména významné banky a obchodníci s cennými papíry. Pokud tedy chcete investovat na burze, musíte se obrátit na některého z těchto členů.

Každý investor, který chce obchodovat se zaknihovanými cennými papíry, musí mít zřízen účet cenných papírů. Tento účet může být veden u Střediska cenných papírů, které slouží jako centrální evidence pro ty emise domácích akcií pocházející z 90 let a většinu dluhopisů. Ostatní emise akcií, certifikáty a futures jsou vedeny v jiných depozitářích, kde se účet přímo otevírat nemusí. Postačí proto mít účet cenných papírů u člena burzy.

Pražská burza organizuje regulovaný trh s investičními nástroji, jak je definováno zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. Regulovaný trh se dělí na oficiální trh s cennými papíry a speciální trh s investičními nástroji, které nejsou cennými papíry (tj. např. futures).

Pro zajištění větší transparentnosti člení pražská burza oficiální trh na hlavní a oficiální volný trh. Hlavní trh je určen pro objemově velké emise společností, které jsou ochotny průběžně poskytovat informace o svém hospodaření. Umístění své emise na tyto trhy je pro emitenta prestižní záležitostí - v roce 2007 se na těchto trzích na BCPP obchodovalo 21 emisí akcií a 41 emisí dluhopisů. Oficiální volný trh je určen pro ostatní společnosti, které chtějí, aby jejich cenné papíry byly obchodovatelné na burze, ale zatím nesplňují stanovené požadavky prestižnějších trhů nebo nemají zájem o jiné burzovní trhy - v roce 2007 se na těchto trzích na BCPP obchodovalo 11 emisí akcií a 91 emisí dluhopisů.

Kromě organizovaného trhu může pražská burza zajišťovat také obchody na neregulovaném volném trhu, který není svázaný informační povinností a umožňuje umísťovat na českém trhu tituly případně i bez žádosti emitenta. Zákonnou podmínkou pro obchodování na neregulovaném volném trhu je uveřejnění prospektu cenného papíru.

SPAD

SPAD Tato čtyři písmena tvoří zkratku Systému pro podporu trhu akcií a dluhopisů, jehož výhodou je skutečnost, že kdykoliv se rozhodnete nakoupit či prodat akcie, nemusíte čekat na okamžik, kdy se najde kupec či prodejce. Tento systém totiž v době od 9:15 do 16:00 hod., v tzv. otevřené fázi SPAD, umožňuje akcie koupit či prodat.

Tvůrci trhu (nazývaní též market makers) mají povinnost udržovat po celou dobu otevřené fáze cenové nabídky na nákup a na prodej u příslušných akcií. Dostatečná likvidita je zajištěna obchodováním s tzv. loty, tedy „balíky" akcií. V systému SPAD se dá za nejlepších podmínek obchodovat pouze s celými násobky těchto lotů, ke kterým se váže standardní vypořádání na straně cenných papírů i peněz, a to třetí den následující po dni uzavření obchodu na burze. Pokud se nejedná o obchod se standardním množstvím akcií, lze ve SPAD uzavírat obchody na jakýkoliv počet kusů za cenu, která se vejde v daném okamžiku do stanoveného rozpětí, a vypořádání lze zvolit kterýkoliv den v termínu T+1 až T+15, kdy za T je považován den uzavření obchodu a číslo určuje následující pracovní den. Všechny obchody uzavřené ve SPAD jsou garantovány.

Automatické obchody se člení na aukční a kontinuální režim. V rámci automatických obchodů je možno vkládat objednávky na nákup a na prodej i v jednotlivých kusech, nikoliv jen v určitém množství.

Aukční režim

V době vymezené pro aukční režim dochází k příjmu objednávek na nákup a na prodej a po tuto dobu nejsou zveřejňovány žádné průběžné informace. K pevně stanovenému okamžiku (v současnosti 9:10 hod.) je stanovena aukční cena a míra alokace (míra uspokojení udávaná v %) počtu kusů ve vložené objednávce. Pro stanovení aukční ceny je hlavním kritériem dosažení největšího zobchodovaného množství cenných papírů - akcií. Nová aukční cena se od závěrečného kurzu z předchozího dne může odchýlit maximálně o 5 %.

Kontinuální režim

Na aukční režim navazuje obchodování v kontinuálním režimu (v současnosti 9:10 - 16:00 hod.). V něm můžete průběžně vkládat objednávky na nákup či na prodej. Při párování objednávek je uplatňován princip cenové a následně časové priority, to znamená, že pokud je vloženo více objednávek se shodnou cenou, jsou přednostně zpracovány dříve vložené objednávky. Obchody lze uzavírat pouze v rámci povoleného rozpětí, které je dáno maximální odchylkou ceny obchodu od otevírací ceny (což je cena stanovena v aukčním režimu). V kontinuálním režimu obchodování jsou již zveřejňovány informace o objednávkách na nákup a na prodej.

Vypořádání obchodů uzavřených v aukčním a kontinuálním režimu probíhá v termínu T+3 a je rovněž garantováno.

Závěrečná aukce

Od 11.5.2009 BCPP zavedla tzv. Závěrečnou aukci pro vybrané cenné papíry (v čase 16:00 až 16:07 hod.). V současnosti jsou do této aukce zařazeny cenné papíry obchodované ve SPAD. Díky této novince se prodlužuje i čas pro průběžný výpočet indexu PX.

Zveřejnění oficiálního kurzovního lístku je v 17 hod.

Základní body obchodování v závěrečné aukci:

1) O zařazení cenného papíru do závěrečné aukce rozhoduje Burzovní výbor pro burzovní obchody.
2) Po celou dobu trvání závěrečné aukce bude zveřejňován teoretický kurz, kumulovaný počet cenných papírů na straně nabídky a poptávky, teoretický převis a kód trhu.
3) Obchodování ve SPAD a kontinuálním režimu bude ukončeno ve stejný okamžik.
4) Závěrečná aukce navazuje na SPAD a kontinuální režim.
5) Středem povoleného rozpětí pro závěrečnou aukci bude kurz ze SPAD (aktuální střed povoleného rozpětí k ukončení otevřené fáze). Maximální možnou změnu závěrečného kurzu od otevíracího středu povoleného rozpětí stanoví Burzovní výbor pro burzovní obchody.
6) Nespárované objednávky z automatických obchodů, které nebudou omezeny pouze pro kontinuální režim („KON"), automaticky přecházejí do závěrečné aukce.
7) Závěrečná aukce se bude skládat ze dvou fází.
8) První fáze (doba trvání 5 min.) bude ukončena v případě stanovení přirozené ceny (kód trhu 1, 2 nebo 3). V ostatních případech bude zahájena druhá fáze.
9) Druhá fáze (doba trvání 2 min.) může být ukončena i stanovením vynucené ceny na hranici pásma. Pokud dojde ke stanovení kódu trhu 4 nebo 5, budou kráceny všechny objednávky na straně převisu. V případě stanovení kódu trhu 6 nebo 7 se cena stanoví na hranici pásma a obchod se neuskuteční. Pokud dojde ke stanovení kódu trhu 8, obchod se neuskuteční a kurzem bude střed povoleného rozpětí ze SPAD.
10) Obě fáze budou náhodně ukončovány v průběhu 30 sekund (randomizace).

Blokové obchody

Kromě uzavírání obchodů ve SPAD a automatických obchodů je na burze možno realizovat také blokové obchody. Blokový obchod je obchod s jedním druhem akcií domluvený na ceně za 1 ks akcie nebo na celkovém objemu obchodu, počtu kusů a termínu vypořádání, který je možno zadat v termínu T+0 až T+15. Cena uzavřeného obchodu není nijak omezena ani vázána na kurz akcie na burze. Na rozdíl od předchozích druhů obchodování však tyto obchody nejsou burzou garantovány.

Na BCPP lze obchodovat také tzv. futures či investiční certifikáty:

Futures představují závazek prodat či koupit určitá podkladová aktiva (např. akcie, komodity, akciové indexy, měny atd.) ve sjednaném množství v předem určený čas a za předem stanovenou cenu. Investiční certifikáty jsou finanční instrumenty, které se svým charakterem podobají dlužním úpisům, což znamená, že emitent, který certifikát vydává, má právo disponovat s vloženými prostředky investorů.

Vybrané základní parametry pro obchodování na BCPP:

AUTOMATICKÉ OBCHODY

Krok kotace neboli zjednodušeně řečeno, možnost zadání „kroku" limitní ceny pro akcie:

Kurz v Kč / Krok kotace

< 200,- / 0,01 Kč

200 - 1.000,- / 0,10 Kč

>=1.000 / 1,00 Kč

Povolené % odchylky:

Obchodní skupina (1., 2., 3.) / AUKCE KONTINUÁL / Čekací doby

1. / 5% / 5% + 3% / 1 x 5 min

2. 5% / - / -

3. 5% / 5% + 5% + 5% + 5% (při překročení 20% pásma dalších 10% + 10% + 10%) / 3x 5 min (při překročení 20%

pásma dalších 3x 15 min)

SPAD:

Povolené rozpětí

v průběhu otevřené fáze: nejlepší kotace rozšířená oběma směry o 0,5 %
v průběhu uzavřené fáze: nejlepší kotace rozšířená oběma směry o 5 %

Maximální pásmo pro daný burzovní den

od středu nejlepší kotace nastavené k okamžiku zahájení otevřené fáze ± 20 %. Vpřípadě jeho překročení se může toto pásmo rozšířit o dalších ± 10%. Rozšíření dalšího pásma je možné opakovat, max. však do výše ± 50%.

Přerušení kotace

po uzavření obchodu: max. 3 minuty
při technických problémech: neomezeně

Maximální pásmo pro zadávání kotací tvůrce trhu

maximální pásmo, ve kterém mohou tvůrci trhu zadávat své kotace, je vymezeno max. odchylkou ve výši 50% od středu povoleného rozpětí platného k okamžiku zahájení otevřené fáze SPAD

Lhůta pro tvůrce trhu

tvůrce trhu na nejlepší kotaci je povinen konfirmovat instrukci, která první reagovala na jeho kotaci, neprodleně - max. do 10 vteřin

Hranice pro nadlimitní obchod

stanovena počtem ks pro každou emisi zvlášť (zaokrouhleno na násobek standardního množství) tak, aby objem byl cca 150 mil. Kč

Kódy trhu

dokonalá rovnováha, míra alokace = 100%, obchod je uzavřen, cena je stanovena dle kritérií
lokální převis nabídky, míra alokace 0-100%, obchod je uzavřen, cena je stanovena dle kritérií
lokální převis poptávky, míra alokace 0-100%, obchod je uzavřen, cena je stanovena dle kritérií
globální převis nabídky, míra alokace větší než 20%, obchod je uzavřen, cena je stanovena na dolní hranici povoleného rozpětí
globální převis poptávky, míra alokace větší než 20%, obchod je uzavřen, cena je stanovena na horní hranici povoleného rozpětí
Zrušeno od 15.7.2009 - dříve: totální převis nabídky, míra alokace 0 - 20%, obchod není uzavřen, cena je stanovena na dolní hranici povoleného rozpětí
Zrušeno od 15.7.2009 - dříve: totální převis poptávky, míra alokace 0 - 20%, obchod není uzavřen, cena je stanovena na horní hranici povoleného rozpětí
nekotováno, míra alokace 0%, obchod není uzavřen, cena se nestanovuje

5. RM-Systém

RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů a.s. je trhem, kde se obchoduje s akciemi nejvýznamnějších českých, ale i zahraničních společností, jako je například ČEZ, Telefónica O2, Unipetrol, Erste Bank nebo NWR. On-line se zde obchoduje také s akciemi, které se nevyskytují na pražské burze, jako jsou Vítkovice, ArcelorMittal Ostrava nebo Tatra. Novinkou na burze jsou akcie Deutsche Telekom, Intel, Volkswagen, Nokia, Microsoft a další, obchodované v českých korunách, a rovněž nepákové certifikáty.

Česká burza RM-SYSTÉM je zaměřená především na drobné a střední investory, kteří mají zájem o investování na kapitálovém trhu. Velmi snadno získá přístup na trh rovněž institucionální klient. Od 24. května 1993, kdy bylo zahájeno pravidelné obchodování, využilo služeb společnosti více než 3 miliony zákazníků.

Mezi největší výhody obchodování na české burze RM-S patří široká nabídka akciových titulů a certifikátů obchodovaných v českých korunách, on-line vypořádání cenných papírů, nejdelší doba obchodování v České republice, možnost obchodovat pokyny EasyClick a Stoploss.

Aukce

Aukce je burzovní systém každodenního průběžného obchodování, ve kterém se podle zadávaných pokynů mění aktuální nabídka a poptávka po cenných papírech, které splňují zákonem dané podmínky pro registrovaný cenný papír. Akcie, certifikáty, dluhopisy obchodované na burze RM?SYSTÉM musí být zaknihované a nesmějí mít emitentem omezenou převoditelnost.

Aukce se skládá z jednotlivých kol. Prvým aukčním kolem je úvodní (též otvírací) aukce v 9:00, kde jsou najednou párovány nevypořádané pokyny z předešlého dne s pokyny podanými na trh v době uzavřené fáze po skončení předešlého obchodního dne.

Neprodleně po skončení úvodní aukce začíná on-line obchodování, které trvá od 9:00 do 17:00. Jedná se o dobu, kdy je trh otevřen a každý investor může okamžitě reagovat na měnící se nabídku a poptávku po cenných papírech.

Přípustné cenové pásmo

Pro každý obchodní den je pro všechny obchodované cenné papíry vyhlášeno „Přípustné cenové pásmo" (PCP). Tím je stanovena minimální a maximální kupní cena určitého cenného papíru pro daný obchodní den. Mimo přípustné cenové pásmo nemůže být uzavřen žádný obchod. Přípustné cenové pásmo je stanoveno na základě výsledků předchozího obchodního dne. U akcií je nové PCP vypočteno zpravidla z průměrné ceny předchozího dne zvýšené či snížené o 20%, u investičních certifikátů o 25%.

V případě vybočení aukční ceny z přípustného cenového pásma, je s daným titulem na 10 min. pozastaveno obchodování. Při nezměněné situaci je následně rozšířeno o 10%.

Párování obchodů na burze RM-SYSTÉM vychází ze systémů běžných ve světě. Při výpočtu ceny obchodu je používán algoritmus, který hledá takovou aukční cenu, při které by bylo možné podle priorit uspokojování pokynů převést maximální počet kusů mezi prodávajícími a kupujícími (cena maximalizující objem).

6. NYSE - The New York Stock Exchange

New York Stock Exchange (NYSE) sídlí v New Yorku na rohu ulic Broad Street a Wall Street, přesněji ovšem na 18th Broad Street.

Tato původně nezisková organizace, často také označována "Wall Street" či "Big Board" se v roce 2006 přeměnila na tzv. for-profit tj. zaměřenou na zisk. Poprvé organizovala obchody již v roce 1792. Je největší americkou a současně i světovou burzou pro obchodování s podíly na akciovém kapitálu. V současné době je zde registrováno přes tři tisíce amerických i zahraničních firem. Burza má přes čtyři sta členů. Nejdražší křeslo (členství) bylo prodáno v roce 2005, a to za rovné 4 mil USD. Denně zde změní majitele v průměru 5 mld. kusů akcií (průměr roku 2007). Pro srovnání, v roce 1987 to bylo 500 mil. ks, a v roce 1982 100 mil.ks. Obchodování zde probíhá každý všední den od 9:30 do 16:00 hodin amerického východního času. Burza má svojí webovou stránku - www. nyse.com.

Systém obchodování a registrace firem. NYSE je aukční trh mezi zástupci členských firem. To znamená, že zde obchodování probíhá prostřednictvím nabídek a poptávek zástupců, kteří figurují jako agenti institucionálních i individuálních investorů. Nákupní a prodejní příkazy se hromadí přímo na obchodním parketu, kde se pak na základě interakce nabídky a poptávky určují ceny.

Společnost, která má zájem o registraci na Newyorské burze musí splnit řadu kvantitativních i kvalitativních podmínek. Musí mít za sebou určitou historii, musí být vedena na principu "trvání podniku", musí u ní existovat "národní zájem" investovat do této společnosti. Také musí být připravena pravidelně informovat investorskou veřejnost o svých úspěších a neúspěších. Společnost musí dále splnit celou řadu složitě definovaných finančních kritérií jako např. minimální počet akcionářů, minimální tržby a zisk za určité období, minimální výše aktiv či minimální výše akciového kapitálu.

Účastníci NYSE

Commission brokers: makléři, kteří jsou zaměstnanci jedné z 500 makléřských firem

Floor brokers : pomocníci

Specialist neboli kursový makléř: působí současně jako makléř a dealer. Jeho úlohou je jako makléře vyřizovat objednávky akcií, u nichž je registrován jako specialista a jako dealer kupuje akcie na vlastní účet

Registered traders: individuální členové burzy, kteří provádějí obchody na vlastní účet

Bond brokers: makléří, kteří obchodují s obligacemi.

Dow Jones Industrial Average - index složený z 30 průmyslových podniků

7. The Nasdaq Stock Market

The Nasdaq Stock Market je předním americkým ale i světovým akciovým trhem. Je dceřinnou společností National Association of Securities Dealers, největší samoregulační organizace akciového průmyslu v USA. Nasdaq ve Spojených státech zprostředkovává více než polovinu všech obchodů s akciemi, denně na něm totiž změní svého majitele akcie za zhruba 40 mld. dolarů. Díky své schopnosti rychle adaptovat nové technologie patří mezi nejrychleji rostoucí trhy na světě. V současné době zaujímá v mezinárodním měřítku svým dolarovým objemem obchodů první místo, jen těsně před The New York Stock Exchange. V Nasdaqu je registrováno přes 5 300 společností, což je více než činí úhrn na všech ostatních akciových trzích v USA. Nasdaq sestává z více než pěti set tvůrců trhu, tzv. market-makerů, kteří na principu dvoucestné kotace udávají na požádání u každého jednotlivého titulu kurzy, za něž jsou ochotni danou akcii nakoupit a prodat. Obchodování zde probíhá, obdobně jako na NYSE, každý pracovní den od 9:30 do 16:00. Nasdaq má svou webovou stránku www.nasdaq.com.

Kořeny vzniku Nasdaqu sahají do roku 1961, kdy Kongres požádal americkou Komisi pro burzy a cenné papíry (Securities and Exchange Commission, SEC), aby vypracovala speciální studii o akciovém trhu USA. Jejím cílem bylo získat podklady pro zlepšení situace tehdejšího akciového průmyslu.

O dva roky později dokončila SEC studii, v níž charakterizovala mimoburzovní trh (over-the-counter, OTC) jako rozpolcený a neprůhledný. SEC navrhla řešení - jeho automatizaci - a pověřila Národní asociaci obchodníků s cennými papíry (National Association of Securities Dealers, NASD) jejím uskutečněním.

V roce 1968 začíná výstavba automatizovaného mimoburzovního systému, později známého jako Systém pro automatickou kotaci Národní asociace obchodníků s cennými papíry (National Association of Securities Dealers Automated Quotation, NASDAQ).

Svůj první obchodní den zahajuje Nasdaq 8. února 1971. Automatický systém kotací v té době určuje kurzy dvou a půl tisíc cenných papírů.

V roce 1982 se přední emitenti Nasdaqu spojují, aby vytvořili zvláštní trh - Nasdaq National Market. Ten vyžaduje náročnější pravidla pro přijetí cenného papíru k obchodování. Se svým zřízením začíná Nasdaq National Market nabízet také obchodní zpravodajství v reálném čase, umožňující investorům přístup k více informacím.

V roce 1984 zavádí Nasdaq automatický systém pro vypořádání drobných příkazů (Small Order Execution System, SOES). Ten zrychluje obchody a zvyšuje obchodní kapacitu.

V roce 1986 uděluje Federální rezervní výbor Národnímu trhu Nasdaq oprávnění poskytovat půjčku na akcie, tzv. margin. Klienti si od této chvíle mohou od svých makléřů na nákup akcií vypůjčit.

V roce 1990 mění Nasdaq svůj oficiální název na "The Nasdaq Stock Market". Ve stejném roce dochází i k vytvoření tzv. OTC Bulletin Board (OTCBB), která dává investorům přístup k informacím o cenných papírech, které se v Nasdaqu neobchodují.

V roce 1991 se cenné papíry v Nasdaq National Market již vyrovnávají titulům na newyorské burze a Amexu díky jednotnému podléhání tzv. blue-sky zákonům, týkajícím se registrace a prodeje nových emisí.

V roce 1992 začíná Nasdaq International Service poskytovat služby dovolující obchodování s cennými papíry na trhu Nasdaq National Market během časných ranních hodin, kdy jsou otevřeny londýnské finanční trhy. Současně je zřízeno i zpravodajství v reálném čase u titulů na Nasdaq SmallCap Market.

V roce 1994 přesahuje roční objem obchodů na Nasdaqu svým počtem objem na burze New York Stock Exchange.

V roce 1997 schvaluje SEC žádost Nasdaqu zahájit kotace akciových kurzů v šestnáctinách zlomku a to u titulů, jejichž kurzy jsou vyšší než deset dolarů. Zároveň se zavádějí i dvě nová pravidla pro zacházení s příkazy, z nichž první nařizuje tvůrcům trhu zobrazovat limitní příkazy a druhé zobrazovat nejlepší konkurenční cenu. Společně přinášejí obě opatření další zúžení spreadů, a to v průměru o 40 %.

30. října 1998 oficiálně začleňuje NASD do své rodiny burzu AMEX, druhou největší parketovou burzu v USA a největší burzu obchodující současně s akciemi a deriváty.

Nasdaq Composite Index - index složený ze 100 převážně technologických akcií

8. Typy investic na americkém kapitálovém trhu

Na americkém trhu existuje několik druhů cenných papírů, do kterých je možné investovat. Pro českého investora jsou zpravidla nejdostupnější investicí akcie společností obchodovaných na burze. Ty také skýtají z níže vyjmenovaných investičních způsobů dlouhodobě největší výnos. Logicky však také podléhají největšímu riziku kurzových výkyvů. Každý by měl proto zvážit, zda jsou pro něho tou nejlepší investiční variantou. Existují dvě hlavní kategorie cenných papírů, které jsou dostupné investorům - akciové cenné papíry, které reprezentující vlastnictví části společnosti, a dluhové cenné papíry, které reprezentují půjčku investora společnosti či vládě. Každý typ má odlišné charakteristiky a s tím spojené výhody a nevýhody, které závisí na potřebách a investičních cílech investora.

Akcie (Investment Stocks) Nejběžnějším typem cenných papírů jsou akcie. Když investoři kupují akcie, stávají se vlastníky "podílu" na jmění společnosti. Je-li společnost úspěšná, cena, kterou jsou investoři ochotni zaplatit za akcii, často roste a naopak. Ceny akcií jsou také vystaveny působení jak obecně ekonomickým, tak i specificky odvětvovým tržním faktorům. Mnoho ziskových společností rozděluje část svých příjmů svým akcionářům ve formě dividendových plateb (obvykle čtvrtletně). Jako vlastníci mají akcionáři obvykle právo volit představenstvo a rozhodovat o dalších významných záležitostech společnosti. Podle federálního zákona USA o cenných papírech musí společnost obeslat akcionáře ověřeným prohlášením obsahujícím informace o kandidátech do představenstva (údaje o obchodních zkušenostech) a o dalších záležitostech, o kterých akcionář hlasuje. Tyto informace jsou podstatné pro kvalifikované rozhodování akcionáře.

Korporativní dluhopisy (Corporate Bonds) Nejběžnější formu korporativního dlužního cenného papíru je dluhopis. Je to certifikát, který slibuje zpětné splacení určité peněžní částky, kterou investor či vlastník dluhopisu půjčil společnosti, a to k určitému datu. Na oplátku za půjčení peněz se společnost také zavazuje platit každoročně držiteli dluhopisů jistou částku jako "úrok". Většinou je to procento z vypůjčené částky. Držitelé dluhopisů nejsou vlastníky společnosti a tudíž nemají nárok na dividendové platby či hlasovací právo v záležitostech společnosti. Návratnost jejich investic není zpravidla závislá na obchodní úspěšnosti daného podniku Držitelé dluhopisů mají právo na jistou předem dohodnutou částku z úroků, stejně jako mají nárok na vrácení hlavní částky dluhopisu, jestliže ho drží po určenou dobu.

Municipální dluhopisy (Municipal Bonds) Kromě dluhopisů soukromých firem existují také dluhopisy municipální, které vydávají státy, města či jisté agentury místní správy. Důležitým rozlišovacím znakem těchto cenných papírů je, že jejich úrok nepodléhá federálnímu zdanění. Je také osvobozen od státních či místních daní, když jejich držitel žije v místě, které podléhá jurisdikci úřadu, který je vydal. Kvůli úlevám na daních a nižšímu riziku je však obvykle jejich úroková míra nižší než u dluhopisů korporačních.

Vládní dluhové cenné papíry (Government Securities) Americká vláda vydává množství dluhových cenných papírů. Počítáme sem pokladniční poukázky (Treasury bills) vydávané ministerstvem financí, či vládní dluhopisy (Treasury notes, US bonds). Pokladniční poukázky jsou také prodávány ministerstvem financí dealerům cenných papírů na aukcích. Investoři mohou bez poplatků nakupovat všechny tři typy přímo od Federal Reserve Bank či od Bureau of the Public Debt. Kromě toho je prodávají také banky, dealeři vládních cenných papírů a další brokeři.

Opce na akcie (Stock Options) Opce je právo něco koupit či prodat v jistém budoucím okamžiku. Typ opce, který nás zde zajímá je standardizované a obchodovatelné právo (opce) na nákup či prodej akcií společností. Dělí se na dvě kategorie - "calls", které dávají investorovi právo kupovat 100 akcií jednoho druhu za fixní cenu během určitého období a "puts", které dávají investorovi právo prodat 100 akcií jednoho druhu za fixní cenu během určitého období.

Investiční společnosti (Investment Companies) Společnosti či trusty, které z principu investují kapitál do cenných papírů, se nazývají investiční společnosti. Investiční společnosti často diverzifikují své investice do různých typů akcií a dluhových cenných papírů za účelem naplnění specifických investičních cílů.

Investiční smlouvy a omezená partnerství (Investment Contracts and Limited Partnerships) Investoři někdy shromáždí peníze pro společný podnik zřízený třetí stranou za účelem dosažení zisku. To se nazývá investiční kontrakt. Takové podniky se mohou zabývat čímkoliv - chovem dobytka počínaje a výrobou filmů konče. Nejčastějším způsobem je ustavení omezeného partnerství, ve kterém investoři vlastní v podniku podíl, ale neúčastní se aktivně řízení.

Investiční trust pro nemovitosti (Real Estate Investment Trust - REIT) Investiční trusty zřízené za účelem investování do výstavby či nákupu nemovitostí.

IPO (Initial Public Offering - Primární emise cenných papírů)

Primární emise cenných papírů je proces, při kterém společnost poprvé nabízí své akcie široké investorské veřejnosti. Cenné papíry nabízejí při IPO většinou menší začínající společnosti, které shánějí kapitál potřebný pro další rozvoj či expanzi. Akcie v IPO však mohou také emitovat například divize větších firem, které se osamostatňují. Investoři nakupující akcie při IPO se musí smířit s poměrně vysokým rizikem, ale v případě úspěchu mohou počítat s několikanásobným ziskem.

9. Akciové analýzy

Každý investor se snaží provádět taková investiční rozhodnutí, která by mu přinášela maximální zhodnocení jeho vkladu. Klíčové jsou přitom otázky co koupit nebo prodat a následně pak kdy. V zásadě každý se tak musí zaobírat dvěma základními typy investiční analýzy - fundamentální a technickou.

I. Fundamentální analýza

Dává nám odpověď na otázku, co máme koupit či prodat. Popisuje nám sílu národních ekonomik, vývoj jednotlivých odvětví a z nich pak ukazují na nejlepší společnost. Fundamentální analýza se podle toho rozděluje na globální, v rámci níž se zkoumají inflace, nezaměstnanost, hrubý domácí produkt, výše úroků a obchodní bilance, dále pak odvětvovou a firemní. Je to způsob jak nejlépe zhodnotit základní údaje o každém emitentovi cenného papíru, jeho postavení v rámci odvětví, zda disponuje či nedisponuje monopolní silou, hospodářské výsledky, výši základního jmění. Samozřejmě to však předpokládá, že se plně spoléháte na Vámi dostupné materiály jako např. na výroční zprávy, propagační brožury apod. Výsledkem fundamentální analýzy by měl být výběr vhodného papíru k nákupu a stanovení správné "vnitřní hodnoty", za kterou se ještě vyplatí danou akcii nakoupit. Tedy ceny, která se vypočte na základě finančních ukazatelů příslušné firmy.

1) Globální analýza

Popisuje současný stav a odhaduje budoucí vývoj hospodářství na základě makroekonomických ukazatelů a jejich vzájemných vztahů, které sledují zdraví sledované ekonomiky, fázi hospodářského cyklu, ve kterém se dané hospodářství nachází, toky výrobních faktorů: kapitálu, produktů, pracovní síly.

Ekonomické faktory jsou považovány za nejdůležitější faktory určující ceny akcií, směnné kurzy měn stejně jako ostatní ceny na finančních trzích. Ekonomové shromažďují údaje z různých zdrojů a porovnávají je s ekonomickými statistikami uveřejňovanými týdně nebo měsíčně statistickými úřady. Tyto údaje jsou potom analyzovány a obchodníci a účastníci trhu zakládají svá obchodní rozhodnutí na předpovědích odvozených z těchto ekonomických údajů:

Average Workweek - průměrná délka pracovního týdne

Building Permits - vydaná stavební povolení

Business Inventories - podnikové zásoby

Capacity Utilization - stupeň využití výrobních kapacit

Consumer Confidence - index spotřebitelské důvěry

CPI - Consumer Price Index - index spotřebitelských cen

CPI ex- food & energy, tzv. core CPI - index spotř. cen očištěný od cen potravin a energie

Durable Goods Orders - objednávky zboží dlouhodobé spotřeby

Employnment Cost Index - index zaměstnaneckých nákladů

GDP Gross Domestic Product - hrubý domácí produkt

GDP Deflator - deflátor GDP

GNP Gross National Product - hrubý národní produkt

Hourly Earnings - průměrná hodinová mzda

Housing Starts - zahájená výstavba

Chicago PM Index - index Chicagské asociace nákupního managementu (Chicago PM)

Interest Rate - ůroková sazba

Industrial Production - průmyslová produkce

ISM Index - index institutu Institut of supplied management, dříve NAPM

LEI Leading Ekonomic Indicator - vedoucí ekonomický indikátor

Michigan Sentiment Index - index Michiganské university, sleduje budoucí očekávání

New Home Sales - prodeje nových domů

Non - farm Payrolls - počet zaměstnanců mimo zemědělství, tj v průmyslu a službách

PCE - Personal consumption expenditures - osobní spotřební výdaje

Personal Income - osobní příjmy

PPI - Producer Price Index - index výrobních cen

PPI ex- food & energy , core PPI- index průmyslových cen po vyloučení potravin a energie

Productivity - produktivita

Retail Sales - maloobchodní tržby

Retail Sales ex-autos - maloobchodní tržby očištěné od prodeje automobilů

Trade Balance - bilance zahraničního obchodu

Unemploynment Rate - míra nezaměstnanosti

Wholesales - prodeje do velkoskladů

Komentář k vybraným indikátorům:

Množství peněz v oběhu

Je to celkové množství peněz v oběhu v ekonomice. Hodnoty množství peněz v ekonomice se uveřejňují měsíčně, jejich vyjádřením jsou tzv. měnové agregáty, které se označují velkým M a číslicí, která vyjadřuje míru likvidity dané formy peněz, a to čím vyšší číslo, tím nižší míra likvidity.

M0 = mince, bankovky

M1 = M0 + neúrokové běžné účty, cestovní šeky

M2 = M1 + dohody o zpětném odkoupení v době mezi ukončením a zahájením burzovních a bankovních operací, eurodolary v době mezi zahájením a ukončením burzovních operací, nepřenosné spořitelní vklady a pevné splatné vklady

M3 = termínované vklady velkých nominálních hodnot, dohody o zpětném odkoupení na dobu určitou

M4 = dlouhodobé eurodolary, vkladní knížky, státní cenné papíry na dobu kratší než 1 rok

HDP - Hrubý národní produkt (Gross Domestic Product = GDP)

Celková hodnota zboží a služeb vyrobených v ekonomice za určité časové období, obvykle jeden rok. Míra růstu HDP je primárním indikátorem stavu ekonomiky. HDP je nejširším měřítkem ekonomické aktivity a prakticky všechny další ekonomické indikátory poskytují informace o hrubém národním produktu.

Složky HDP v USA: Spotřeba (56%), vláda (17%), investice (14%), obchod (vývoz - dovoz 13 %)

Index spotřebitelských cen (CPI = Consumer Price Index)

CPI je měřítkem cen na spotřebitelské úrovni pro fixní koš zboží a služeb. Je považován za nejdůležitější měřítko inflace.

Složky CPI: domácnost (42%), jídlo (18%), doprava (17%), lékařská péče (9%), oblečení (6%), zábava (4%), ostatní (4%)

Index cen výrobních prostředků (PPI = Producer Price Index)

Index cen výrobních prostředků je podobný CPI, je však měřítkem cen na výrobní úrovni. Zvyšující se hodnota je první známkou tvorby inflačních tlaků, uveřejňován měsíčně.

Složky PPI: Dokončené spotřební zboží (40%), jídlo (26%), kapitálová výbava (25%), energie (9%)

Index vedoucích nákupu, ISM

Zpráva získaná přímo od vedoucích nákupu ve více než 250 průmyslových společnostech. Účastníci vyplňují dotazník týkající se výroby, objednávek, cen komodit, zásob, výkonů prodejců a zaměstnanosti. Nulou je zde hodnota 50. Nižší číslo představuje kontrakci, vyšší expanzi výrobního sektoru.

Nabídka a poptávka

Cena akcií je velkou měrou ovlivněna budoucím očekáváním investorů. Tento princip se pak promítá do střetu nabídky a poptávky po daném akciovém titulu, celém odvětví popř. i akciích, jako druhu kapitálové investice. Teorie nabídky a poptávky je také nejzákladnějším ekonomickým principem, který řídí ceny výrobků a vysvětluje chování spotřebitele. Rovněž vysvětluje, proč následující faktory ovlivňují ceny směrem nahoru či dolů.

Rovnovážná cena

cena je stanovena, když nabídka zboží na určitém trhu odpovídá poptávce
pro výrobce je to cena, která maximalizuje výnosnost výrobku

Zákon nabídky a poptávky

Poptávka < Nabídka - Ceny jdou dolů (recese)

Poptávka = Nabídka - Ceny jsou stabilní

Poptávka > Nabídka - Ceny jdou nahoru (inflace)

Politické zprávy

Ekonomické indikátory a nabídka a poptávka nejsou jedinými faktory ovlivňující chování investorů. V dobách jakýchkoli politických problémů, krize či války investoři nevěnují pozornost zdraví ekonomiky, snaží se především minimalizovat své investiční riziko a obvykle upřednostňují nákup obligací před akciemi, snaží se nakoupit bezpečnou měnu, za níž je tradičně považován americký dolar, a v poslední době i švýcarský frank. Za nejbezpečnější komoditu je pak považováno bankovní zlato.

Odvětvová analýza

snaží se odhalit rozdílné hospodářské charakteristiky v jednotlivých odvětvích a prognózovat jejich budoucí vývoj. Analyzuje se především:
nákladová stránka výroby
míra zisku
podíl na trhu
vývozní schopnosti
inovační očekávání atd.

Analýza konkrétního akciového titulu

vychází z toho, že akcie má svoji vnitřní hodnotu. Existují dvě základní metody k výpočtu vnitřní hodnoty akcií.
substanční metoda
výnosová metoda

Substanční metoda: při stanovení vnitřní hodnoty akcie substanční metodou se vychází ze zveřejněné bilance a výsledovky akciové společnosti.

AKTIVA - ZÁVAZKY = KNIŽNÍ HODNOTA + NEVYKÁZANÁ AKTIVA V BILACI + TICHÉ REZERVY = SUBSTANČNÍ HODNOTA : POČET AKCÍI = VNÍTŘNI HODNOTA AKCII

Výnosová metoda: nejvíce používaným ukazatelem je poměr mezi kurzem a ziskem (P/E ratio).

Tento ukazatel udává, kolikrát je zisk v jedné akcii obsažen. Přičemž platí, čím nižší koeficient, tím je akcie levnější.

P/E je jen pomocný ukazatel a slouží nám jen při srovnávání akcií ze stejného odvětví a ze stejné země.

EPS - earnings per share - část čistého příjmu společnosti vztahující se ke každé kmenové akcii, která byla vydána a není splacena.

Beta koeficient - korelační koeficient vyjadřující změnu ceny daného akciového titulu v porovnání s trhem, jako celkem. = 1, akcie posiluje a oslabuje stejně rychle jako trh. > 1, akcie posiluje i oslabuje rychleji než trh. < 1, akcie se pohybuje stejným směrem jako trh, ale pomaleji. < 0, akcie se pohybuje proti trhu. Pokud trh oslabuje, titul posiluje a naopak. Tento druh je zajímavý především v době dlouhodobých propadů.

Tržní kapitalizace - vyjadřuje v tržních cenách celkovou hodnotu upsaných akcií emitentem. Podle velikosti tržní kapitalizace se akcie dělí na tzv.: Small Cap, Middle Cap, Big Cap.

Konkrétní očekávání trhu ve vztahu ke zprávám

"Kupuj, když se o tom šeptá, prodávej, když je to novinka!" Tento princip je založen na pozorování, že se ceny pohybují primárně podle očekávání určitých událostí, ekonomických údajů a politických zpráv spíše než na údajích či zprávách skutečných. Zvláště v případě ekonomické statistiky je to očekávání a předpověď určitých podmínek vně hospodářství, co pohybuje cenami nahoru či dolů. Jakmile byly údaje uveřejněny jako očekávané, trhy mají většinou tendenci jít při příjmu a interpretaci těchto údajů zpět.

Toto platí i pro uveřejňované hospodářské výsledky jednotlivých společností a vysvětluje reakci trhu, kdy společnost uveřejní menší ztrátu za dané časové údobí, než se čekalo a její akcie na trhu zhodnotí a oproti tomu společnost uveřejnivší menší zisk, než se čekalo a razantně propadne.

Další oceňovací modely či ukazatele:

Ocenění podniku jako celku vychází z toho, že celková hodnota podniku není prostým součtem hodnot jednotlivých aktiv, ale že je dána užitkem, který podnik poskytuje svému majiteli.
Užitkem jsou budoucí výnosy (zisk, cash flow), které podnik přinese. V tomto případě vycházíme z toho, že podnik bude existovat i v budoucnosti (tzv. Going concern princip - princip pokračujícího podniku), že tedy nejde o podnik v likvidaci.

Free Cash Flow to Firm (FCFF) - metoda měření ziskovosti firmy po odečtení všech výdajů a reinvestic

Výpočet: FCFF = provozní cash flow - výdaje - daně - změny v NWC - změny v objemu investic
NWC (provozní kapitál)=oběžná aktiva-krátkodobé závazky

Discounted (Free) Cash Flow (DCF, DFCF) - Metoda diskontovaného peněžního toku

Tato metoda je jednou z nejlepších oceňovacích metod, která se dnes používá ke stanovení vnitřní hodnoty akcie. Je založena na projekci budoucího (free) cash flow. Výhodou metody DCF je, že jsou propočítány budoucí finanční výsledky, naopak nevýhodou tohoto modelu je, že prognóza budoucích finančních výsledků je ovlivněna vlastním úsudkem analytika. Porovnání ve skupině srovnatelných společností je více nezávislé na úsudku analytika, ale je obvykle založeno na současných finančních výsledcích, které se mohou od výsledků budoucích lišit. Pokud hodnota DCF vyšší než současná tržní hodnota, indikuje to podcenění akcie.
Výpočet:

Dividend Discount model (DDM) - Dividendový diskontní model. Metoda oceňování akcie za pomoci očekávané dividendy a diskontování jí do současné ceny. Pokud je získaná hodnota za pomoci tohoto modelu vyšší, než za kterou se akcie obchoduje, pak je akcie podhodnocena (příp. naopak).

Výpočet: DDM=dividenda / diskontní sazba - % meziroční růst dividendy

Economic Value Added (EVA) - metoda ekonomické přidané hodnoty (ocenění pomocí srovnání návratnosti kapitálu s nákladem na tento kapitál)

EVA = čistý provozní zisk po zdanění (NOPAD) - celkový kapitál * náklady na kapitál
NOPAD = EBIT * (1-t)
t = sazba daně

Poměrové ukazatele:

Finanční poměrové ukazatele (financial ratios) charakterizují vztah mezi dvěma nebo více absolutními ukazateli pomocí jejich podílu. Poměrové ukazatele umožňují získat rychlý přehled základních finančních charakteristik zkoumaného podniku. Určitým nedostatkem poměrových ukazatelů je nízká schopnost vysvětlovat jevy.

Ukazatele rentability (výnosnosti, ziskovosti, profitability ratios). V praxi patří k nejsledovanějším ukazatelům vzhledem k tomu, že informují o efektu, jakého bylo dosaženo vloženým kapitálem.

Rentabilita aktiv - čistý zisk/A (ROA - Return on Assets). Ukazatel ROA poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou financována.

Rentabilita vlastního kapitálu - čistý zisk/VK (ROE - Return on Equity). Míra ziskovosti z vlastního jmění je ukazatelem, jímž vlastníci (akcionáři, společníci a další investoři) zjišťují, zda jejich kapitál přináší dostatečný výnos, zda se využívá s intenzitou odpovídající velikosti jejich investičního rizika.

Rentabilita tržeb - čistý zisk/tržby (ROS - Return on Sales) Ukazatel zisku v poměru k tržbám vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, kolik dokáže podnik vyprodukovat „efektu"- na 1 Kč tržeb.

Ukazatele zadluženosti:

Ukazatele zadluženosti udávají vztah mezi cizími a vlastními zdroji firmy, měří rozsah, v jakém firma používá k financování dluhy (tedy zadluženost firmy). Zadluženost není pouze negativní charakteristikou firmy. Její růst může přispět k celkové rentabilitě a tím i k vyšší tržní hodnotě firmy, avšak současně zvyšuje riziko finanční nestability.

Celková zadluženost (cizí zdroje/celková aktiva) je základním ukazatelem zadluženosti. Obecně platí, že čím je jeho hodnota vyšší, tím je vyšší i riziko pro věřitele. Ovšem pro jeho hodnotu neexistují nějaké přesné zásady, je vždycky třeba posuzovat ji v souvislosti s celkovou výnosností, kterou podnik dosahuje z celkového investovaného kapitálu, i v souvislosti se strukturou cizího kapitálu.

Komparativní analýza - SWOT (silné stránky - slabé stránky - příležitosti - hrozby)

Je analýza jednotlivých firem a porovnání s příslušnými sektory. Dále se jednotlivá akcie může porovnávat v předem daných ukazatelích v rámci určité skupiny akcií, odvětví, průmyslu či celého trhu.

Riziková analýza

Zde zkoumáme investiční nástroje, akcie daných společností, podle jejich likvidity (denního objemu obchodovaných kusů), zpravidla úzce korelované s tržní kapitalizací.
Dalším aspektem rizikové analýzy je přihlédnutí k ohodnocení předních světových kreditních ratingových agentur jako jsou Standard & Poor's, Moody's Investor Services, Fitch Ratings. Stejně tak je třeba brát v úvahu další rizikový axiom, konkrétně faktor Beta (volatilita) konkrétní akcie či celého akciového indexu (DJIA, Nasdaq Composite apod.).

II. Technická analýza:

O studiu grafů a využití určitých matematických metod pro předpověď budoucího pohybu cen bylo napsáno mnoho knih. Technická analýza od 90. let 20. století nabyla na významu díky využití počítačových metod a pokročilých tabulkových technologií. Dnes mohou obchodníci získat přístup k těmto grafům a technickým studiím jediným kliknutím na počítačovém terminálu.

Grafy jsou historické záznamy pohybů cen. Poskytují důležité informace potřebné pro analýzu trendu. Neexistuje však pevně stanovený způsob, jak grafy interpretovat. Schopnost rozpoznat základ takových grafů nám však může pomoci předpovídat budoucí vývoj kursů. Nejdůležitější je si uvědomit, že analýza grafů vychází z názoru, že lidské bytosti se za určitých podmínek chovají podle poznaných a daných vzorců.

V průběhu let byly vzorce identifikovány a pojmenovány hlavními technickými analytiky, za jejichž průkopníka je považován Charles Dow. Na sklonku 19. století napsal Dow, tvůrce Dow Jonesova indexu, sérii článků pro Wall Streeet Journal, v nichž nastínil svoji teorii analýzy trhu.

V dnešní době stále více jak 70% teorie technické analýzy vychází i po sto letech z Dowovy teorie. Její nadčasovost a platnost totiž zaručil její prvotní cíl, a to na základě vývoje hlavního akciového indexu předpovídat budoucí vývoj americké ekonomiky. (Dow byl obchodník, na burze nespekuloval, sledoval pouze trendy ve vývoji hospodářství, aby se mohl úspěšněji postavit svým konkurentům ve stále se zostřujícím konkurenčním boji.)

Technická analýza vychází ze třech základních postulátů:

1. Ceny se pohybují v trendech

Je pravděpodobnější, že pohyb cen v nastoleném trendu bude pokračovat, než že by se směr pohybu otočil

2. Historie se opakuje

V okamžiku, kdy studuji grafické vyjádření cen jakékoli komodity, či finančního nástroje, studuji již vývoj historický. Za posledních sto let bylo prostudováno mnoho obrazců, které v grafickém vyjádření, ceny vytvořily. Tyto vzorce býčího či medvědího trhu byly roztříděny, pojmenovány někdy až kuriozně a kategorizovány dle následujícího cenového vývoje. Vzhledem k tomu, že tyto vzorce fungovaly v minulosti, je důvod se domnívat, že nám stejně dobře poslouží i nyní. Rozpoznání vzorce je intenzivní a náročná práce vyžadující pozorné vizuální zkoumání cenových grafů a správnou aplikaci teoretických východisek.

3. Hodnota ceny odráží vše

Pravidlo, které předpokládá, že tržní vývoj ceny zohledňuje již všechny vlivy: fundamentální, politické, psychologické, ekonomické a jiné. Bez tohoto stavebního kamene by technická analýza pozbyla smyslu. Techničtí analytici věří, že vše, co by mohlo ovlivnit vývoj ceny daného titulu, či komodity, je již v ceně zohledněno.

Hlavním cílem technické analýzy je nalezení trendu a potvrzení jeho síly.

Pak lze při obchodování praktikovat jeden ze dvou přístupů:

A) Trend is your friend - trend je Tvůj přítel, obchoduj ve směru trendu

B) Go against the trend - jdi proti trendu, jdi proti většině

Rozdělení grafů podle časového intervalu

Nejpoužívanějším grafem technické analýzy je bezesporu denní graf. Veškeré analytické systémy však umožňují obchodníkovi použít i jiný časový horizont:

Monthly - měsíční

Weekly - týdenní

Daily - denní

Hourly - hodinový

30 minutes - 30 minut

5 minutes - 5 minut

Delší časové intervaly umožňují identifikace trendu a volbu typu spekulace (měsíční, týdenní a denní grafy). Pro volbu nejvhodnějšího okamžiku pro vstup do trhu se pak použijí grafy znázorňující kratší časový interval.

Rozdělení grafů podle způsobu zachycení cen:

Bar Charts - lišty

Tento typ znázornění používá tzv. lišty, vertikální přímky, z kterých vychází horizontálně dvě krátké přímky. Lišty znázorňují otevírací cenu, nejvyšší cenu, nejnižší cenu a zavírací cenu za daný časový interval.

Candelsticks - svíčky

Svíčky jsou v dnešní době nejpopulárnějším způsobem znázornění pohybu cen. Svíčka jsou tři sta let starou japonskou metodou, která sloužila k zachycení pohybu cen rýže. Původně byly dvojí barvy: červené a černé. Způsob zachycení je stejný jako u lištových grafů. Černé svíčky reprezentují číselně pohyb cen směrem dolů, červené pak směrem nahoru.

Point and figure - grafy xxx a ooo

Toto grafické vyjádření je poněkud méně přehledné, protože zachycuje pouze směr pohybu cen, nezachycuje však ani otevírací ani zavírací ceny, které považoval za důležité ve své teorii i Ch. Dow. Sloupce x znázorňují nárůst, sloupce o znázorňují pokles cen.

Line charts - liniové grafy

Tento typ je tvořen linkou, která je tvořena spojením zavíracích cen

Aritmetické a logaritmické stupnice - pohyby cen jsou zakresleny pomocí logaritmických či aritmetických stupnic. Tento typ grafu je vhodný pouze pro určení velmi dlouhodobých trendů.

Definice trendu

Koncept trendu je absolutně základním kamenem technické analýzy. Všechny z nástrojů, které používají techničtí analytici - support a resistance, obrazce v grafech, trendové linie, klouzavé průměry atp.- mají pouze pomoci určit v trhu trend, který pak lze využít k volbě správné obchodní strategie.

Všeobecně se dá říci, že trend jako takový vyjadřuje pouze směr vývoje cen. Ale potřebujeme preciznější definici pohybu především proto, že se trh nikdy nevyvíjí v jedné lince jedním směrem. Pro pohyby trhu jsou charakteristické jakési cik cak vlny. Tyto cik cak vlny mají své jasné vrcholy a jasná dna, a jsou to právě tato dna a vrcholy, které charakterizují trend jako takový. Podle toho, jestli dna a vrcholy směřují směrem nahoru, dolů nebo do boku, lze říci, o jaký trend se jedná.

Rozdělení trendů podle směru:

Uptrend - rostoucí trend

Downtren - klesající trend

Sideways, neboli rangetrade - trh bez trendu, ceny se pohybují v určitém rozpětí

Rozdělení trendů podle důležitosti a délky trvání

Major - trend dlouhodobý, trvá déle jak 1 rok

Intermediate - trend střednědobý, trvá déle jak 3 týdny a méně jak 3 měsíce

Minor - trend krátkodobý, trvá méně jak 3 týdny

Každý trend je pouze součástí jiného trendu vyššího řádu a pro úspěšnou spekulaci je proto nutné vycházet z investičního horizontu a s předpokládané délky trvání daného obchodu.

Určení trendu

Trendové linie

Základní trendová linie patří mezi nejjednodušší a nejhodnotnější nástroje technické analýzy.

Správné zakreslení trendové linie, stejně jako u všech ostatních nástrojů technické analýzy, znamená experimentovat.

Prolomení trendové linie je jedno z prvních varování oslabení trendu.

Určení trendového kanálu

Občas se ceny pohybují v určitém rozpětí, mezi jakýmisi paralelními liniemi - mezi základní trendovou linií a s ní rovnoběžnou přímkou. Pokud vidíme tento vývoj a jsme kanál schopni určit, máme další velkou výhodu, na které můžeme značně vydělat.

Určení channel line je relativně jednoduché. Channel line musí být rovnoběžná se základní trendovou linií. U vzrůstajícího trendu spojuje základní trendová linie spodní propady cen. Linii kanálu vytvoříme tak, že spojíme minimálně dva po sobě následující vrcholy, a to tak, že takto vzniklá přímka musí tvořit rovnoběžku se základní trendovou linií.

Pro downtrend se opět kanál konstruuje analogicky jako u uptrendu. Pouze s tím rozdílem, že základní trendová linie spojuje klesající vrcholy trendu a linie kanálu pak rovnoběžně spojuje klesající dna.

Ch. Dow ve své teorii stanovil, že zdravý uptrend je trend, při kterém všechny po sobě jdoucí vrcholy musí být výš, než předcházející a všechny propady musí být taktéž výš než předcházející. Zdravý downtrend je pak trend, při kterém všechny následující vrcholy musí být níž, než předcházející a všechny propady musí být také níž ne předcházející.

Pokud tomu tak není, máme první signály oslabení nebo otočení trendu.

Index relativní síly, RSI

Koncepce: Analýza nadmíry kupních či prodejních pozic je hlavním momentem indexu relativní síly. Tento index se pokouší odhadnout současnou sílu nebo slabost trhu během daného období. Tento odhad je založen na předpokladu, že vyšší závěrečné ceny ukazují na silný trh, zatímco nižší na trh slabší.

Použití: Pro podmínky nadmíry kupních/prodejních pozic platí: tradice velí očekávat cenové dno, když index klesne pod 20 (25), a cenový vrchol, když se pohybuje nad 80 (75). Pro projektování změn trendu je RSI jeden z nejpopulárnějších indikátorů sledování divergence. Jako potvrzení změn trendu někteří obchodníci zjistili, že na většině trhů má index obchodování tendenci zůstávat nižší než 60 během dlouhodobých sestupných trendů a vyšší než 40 během náhlých vzestupů.

Klouzavé průměry

Koncepce: Klouzavé průměry k určení trendů jsou často používané profesionálními portfolio manažery. Jsou velmi populární, protože trend jimi může být určen matematicky použitím počítačové analýzy cenových trendů. Směr těchto pohybů cen určuje trend, což je základ používání klouzavých průměrů.

Použití: Prostý klouzavý průměr je konstruován součtem závěrečné ceny určitého počtu period (r) a následným vydělením tímto číslem (n). V každé časové periodě (nejčastěji dni) je nejstarší cena v sérii vypuštěna a nejnovější závěrečná je přidána. Když se tyto hodnoty graficky znázorní, můžeme vidět hladký trend. Všeobecný princip je takový, že delší období (tj. 200 dní) jsou používána k určení dlouhodobého trendu. Kratší období jsou používána k určení denních pohybů cen a nejvhodnějšího okamžiku pro vstup do trhu.

Jeden úspěšný obchodní model s vynikajícími výsledky používá klouzavé průměry 4., 9. a 18.ti období. Tento model je často využíván jako střednědobý indikátor. Pro dlouhodobou analýzu je pak použito 50, 100 a 200 období. Když je průměr za čtyři období nižší než průměr za devět období a tento je nižší než průměr za osmnáct období, znamená to signál k prodeji. Všechny tyto průměry musí mít klesající tendenci. Pozice kupujícího (krytá pozice) nebo prodávajícího (nekrytá pozice) je po signálu k nákupu/prodej i udržována tak dlouho, dokud průměr za osmnáct období neztratí hybnou sílu (dokud není plochý nebo nezmění směr). Je důležité poznamenat, že klouzavé průměry jsou nejčastěji používány během silných tržních trendů.

Moving Average Convergence/ Divergence MACD

Koncepce: MACD patří mezi oscilátory, které používají 2 exponenciální klouzavé průměry. Co dělá tyto indikátory tak užitečnými, že kombinují některé techniky oscilátorů s technikou 2 klouzavých průměrů.

Použití: Konkrétní nákupní a prodejní signály jsou dány v momentě, kdy se tyto dvě linie protnou.

Objem - Volume

Koncepce: Velikost objemu měří intenzitu nebo tlak, který se skrývá za pohybem cen. Vyšší objem signalizuje vyšší intenzitu či tlak a naopak.

Použití: Objem by se měl zvyšovat, pokud se ceny vyvíjí ve směru trendu. V okamžiku, kdy nastane korekce pohybu, objem by měl poklesnout. Velikost objemu je také důležitým pomocným indikátorem při potvrzení některých obrazců, které potvrzují trend nebo předznamenávají jeho otočení.

Technická analýza je platná pro všechny kapitálové trhy. Obchodník však musí při jejím využití zohlednit specifika toho konkrétního trhu, kde se rozhodl obchodovat. (Ceny komodit jsou ovlivněny i počasím, všeobecně uvažovaná spekulace s komoditami se neprovádí se surovinami jako takovými, ale prostřednictvím derivátů, jejichž specifikum je exspirace, která může zásadně ovlivnit míru využití daného typu analýzy).

Zpravidla se technická a fundamentální analýza doplňují - poněvadž fundamentální analýza slouží k investorské politice (makroekonomická fundamentální analýza) a výběru titulů (mikroekonomická fundamentální analýza).

Naopak technická analýza se převážně používá ke správnému načasování obchodu.

10. Diverzifikace a teorie portfolií

Diversifikace

Diverzifikace znamená utvořit takové portfolio, které bude zahrnovat cenné papíry z různých druhů aktiv. Cena obligací má sklon růst, když cena akcií klesá, proto můžete vytvořit portfolio, které bude zahrnovat určité procento akcií a určité procento obligací. Když se cena obligací zvýší, část vašeho portfolia by se mohla zvýšit. Když vzroste cena akcií, zvýší se jiná část vašeho portfolia.

Jiný způsob diverzifikace je nákup cenných papírů stejného druhu ale z různých oblastí. Například, zábavné podniky, služby, obchodní domy, aerolinie. To jsou úplně odlišné obchodní oblasti. V závislosti na ekonomice dané země se v těchto odvětvích může dařit lépe než v jiných. Pokud vytvoříte portfolio, které zahrnuje cenné papíry z mnoha hospodářských oblastí, je šance, že v jedné nebo ve více z nich by se mohlo dařit lépe než v průměru.

Pokud diverzifikujete, snažte se ujistit, zda v daném čase hodnota některé akcie, kterou vlastníte, klesá a některá stoupá, ale především, že se celkově vašemu portfoliu daří. Uměním je najít takové cenné papíry, jejichž ceny nemají tendence růst nebo klesat ve stejné době. Důležitým prvkem je i forma pozastavení obchodování (trade off) jako způsob vyrovnávání rizika a návratnosti do diverzifikovaného portfolia. Znamená, že kdybyste měli nediverzifikované portfolio, návratnost investic by byla o něco nižší. Každopádně diverzifikované portfolio bude mít menší ztrátovost a vyšší návratnost.

Diverzifikace ale nevylučuje riziko. Představuje jen nástroj, kterým je možné snížit riziko, které přichází s investicemi.

Příjmové akcie

Jde o cenné papíry, jejichž emitenty jsou společnosti s již stabilizovanou pozicí na trhu, které podléhají jeho pohybům jen minimálně. Jedná se hlavně o společnosti, které jsou ve třetí nebo čtvrté fázi svého životního cyklu se stabilním růstovým potenciálem. Tempo míry růstu zisku však již negraduje, ale pouze stagnuje. Představují je především tituly tzv. "starého průmyslu", pojišťovnictví a některé banky.

Akcionářům jsou pravidelně (čtvrtletně, ročně) vypláceny hotovostní dividendy, tedy jejich podíl na zisku společnosti.

Blue chips

Jedná se o akcie velkých průmyslových gigantů kopírující vývoj trhu, neboť jsou zpravidla zahrnuty v bázi jednotlivých indexů. Jejich majitelům jsou pravidelně vypláceny dividendy, byť spíše nižší - to je však vyváženo relativní stabilitou ceny těchto cenných papírů. Prakticky jde o příjmové akcie, které jsou zařazené v indexech.

Růstové akcie

Jejich majitelům jsou nejčastěji vypláceny dividendy v podobě nových akcií dané společnosti. Hotovostní dividendy vypláceny nejsou nebo jen velmi nízké. Veškeré zisky jsou reinvestovány. Půjde zejména o technologické společnosti s větší dávkou rizika.

Cyklické akcie

Tyto cenné papíry podléhají nejsnáze pohybům trhu. V případě konjunktury jejich hodnota prudce roste, v recesi naopak klesá ještě rychleji než trh samotný. Jedná se zejména o automobilky, ocelárny či aerolinie.

Stabilní akcie

Představují účast ve společnostech produkujících výrobky či služby každodenní potřeby, tedy bez ohledu na stávající hospodářskou situaci. Akcie společností potravinářského a farmaceutického průmyslu či telekomunikací minimálně podléhající pohybům trhu, nicméně v době recese se pohybují spíše nad vývojem trhu, v období růstu naopak.

Vytvořením portfolia zahrnutím výše uvedených kategorií akcií snížíte možná rizika na minimum. Vždy je však třeba vycházet z Vašich cílů a zamýšleného časového horizontu, neboť uvažujete-li v delším časovém horizontu, bude na místě zdůraznit váhu spíše růstových akcií, pohybují-li se Vaše cíle do vzdálenosti 1 roku, připadají v úvahu naopak akcie příjmové.

Diversifikace v rámci průmyslových odvětví

Nutno si uvědomit, že každý zodpovědný investor provádí nejen výše popsanou diversifikaci, ale nesmí zapomínat i na tzv. odvětvovou diversifikaci. Její význam nelze v žádném případě podcenit. Je potřeba do svých portfolií vybrat tituly z různých odvětví. Dojde-li totiž k případné recesi v jednom odvětví, nemusí se to odrazit v jiném, ve kterém jste též zainvestoval. Na druhou stranu však velmi významnou roli hraje tzv. multiplikační efekt. Pokles jednoho odvětví může totiž s sebou "stáhnout" i ta navazující. Tak např. recese ropného průmyslu může implikovat pokles automobilového průmyslu, ten zase ocelářského a tak dále.

Obezřetný investor tedy diversifikuje své zdroje napříč celým hospodářským spektrem.

Diversifikace podle kapitalizace

Tržní kapitalizace společností, tedy aktuální hodnota společnosti na trhu, umožňuje jejich rozčlenění do tří základních košů: velkého, středního a malého.

Velký zahrnuje většinu společností, jejichž akcie tvoří index S&P 500. Malý koš obsahuje společnosti nově vzniklé, nezařazené ještě na žádném trhu. Investice do nich představuje značné riziko. Střední koš pak tvoří vlastně zbytek, tedy společnosti příliš velké, než aby byly zařazeny do malého, ale nezařaditelné do velkého. Jednotlivá odvětví se samozřejmě prolínají přes všechny tři koše.

Investice do společností velkého koše představují menší riziko a relativně stabilní zdroj příjmů. Naopak investice do malého koše, tedy do mladých, dynamicky rostoucích společností, hlavně z technologického sektoru, mohou přinést výrazný zisk nebo také ztrátu. Obecně jsou tak více rizikové.

Teorie portfolií

Výnosové portfolio (income preservation)

Výnosové portfolio (income preservation) je portfolio určené pro investory s finančními potřebami většinou v období do 2 let, nebo velmi nízkou tolerancí tržního rizika a volatility (nestálosti trhu).

Složení:

Akcie 20%

Obligace a podílové listy 60%

Hotovost 20%

Profil investora výnosového portfolia:

Pro investora tohoto typu portfolia je nejdůležitější stabilita současného příjmu, zatímco růst a zhodnocení kapitálu pro něj hrají až druhořadou roli. Správné načasování investorových finančních potřeb a výběrů je důležitější, než jejich doba. Z toho vyplývá, že "výnosové portfolio" může byt vhodné jak pro 65tileté důchodce, tak pro vysokoškoláky, za předpokladu, že potřebují stabilní příjem a chtějí minimalizovat vliv kolísaní trhu.

Konzervativní výnosové portfolio (conservative income)

Konzervativní výnosové portfolio (conservative income) je určeno pro investory, kteří upřednostňují plynulý výnosový příjem a po dobu od 2 do 4 let jsou ochotni nést mírné riziko.

Složení:

Akcie 40%

Obligace a podílové listy 45%

Hotovost 15%

Profil investora konzervativního výnosového portfolia:

Investor s krátkodobým výhledem a vyšší tolerancí rizika může považovat za rozumné investování do některých rizikovějších akcií, i když akcie velkých firem jsou bezpečnější. "Konzervativní výnosové portfolio" může byt tedy tou správnou volbou, například pro rodinu šetřící si finanční prostředky na koupi domu v blízké budoucnosti.

Růstové a výnosové portfolio (growth & income)

Růstové a výnosové portfolio (growth & income) je sestaveno pro investory, kteří očekávají zhodnocení svého vloženého kapitálu, ale nemají okamžitou potřebu výnosu.

Složení:

Akcie 60%

Obligace a podílové listy 30%

Hotovost 10%

Profil investora růstového a výnosového portfolia:

Tolerance rizika těchto investorů je poměrně malá, se střednědobým časovým horizontem od 4 do 7 let. Jsou ochotni snášet krátkodobější výkyvy trhu při dodržení mírného, ale spolehlivého růstu a kapitálového zhodnocení. Konzervativní investor s tímto časovým výhledem by vložil peníze spíše do "blue-chip" akcií (akcie největších světových firem). Investor s vyšší tolerancí rizikovosti, by si ale zvolil kombinaci akcií malých a středných firem, globální a sektorové cenné papíry. Toto portfolio je určeno například pro mladou rodinu odkládající peněžní prostředky na budoucí studium svých dětí.

"Budovatelské" portfolio (wealth builder)

"Budovatelské" portfolio (wealth builder) je určeno pro dlouhodobější investory vyhledávající růst a zhodnocení svých peněžních prostředků. Protože časový horizont těchto investorů je nejméně deset let, je pro ně zajímavější budování budoucího majetku než současný výnos.

Složení:

Akcie 75%

Obligace a podílové listy 20%

Hotovost 5%

Profil investora "budovatelského" portfolia:

Tento mírně agresivní typ portfolia může být zajímavý pro rodinu šetřící si finanční prostředky na koupi domu nebo pro mladou rodinu odkládající peněžní prostředky na budoucí studium dětí. Investoři s takovým časovým horizontem a vyšší tolerancí rizika jsou ochotni investovat vyšší procento svých akcií do agresivních růstových akcií, akcií malých a středních podniků, sektorových a globálních akcií. Všechny výnosy jsou opět proinvestovány.

Agresivní růstové portfolio (aggressive growth)

Agresivní růstové portfolio (aggressive growth) je navrženo pro investory s dlouhodobějším horizontem a vysokou tolerancí rizika. Současný výnos pro ně není podstatný. Tito investoři jsou ochotni akceptovat vysoký stupeň krátkodobé volatility, pokud realizují vysoké výnosy z dlouhodobějšího hlediska.

Složení:

Akcie 90%

Obligace a dluhopisy 5%

Hotovost 5%

Profil investora agresivního růstového portfolia:

Čím tolerantnější je tento investor vůči riziku, tím více investuje do agresivních růstových akcií, akcií malých firem, sektorových a globálních akcií. Tento typ investora si šetří na důchod a vychutnává radosti investování.

11. Operace a pokyny

Každý investor může provádět dvě základní operace a dvě speciální. Koupě a prodej nepotřebují bližší vysvětlení, avšak tzv. prodej na krátko resp. zpětné pokrytí (short sell & buying to cover) a margin obchody ano. Posledně dvě jmenované si jistě zaslouží podrobnější výklad.

Prodej na krátko (short)

Při této strategii investor profituje z poklesu ceny prodávané akcie. Jde o spekulaci na pokles kurzu. Principem celé operace je, že prodávané cenné papíry nejsou majetkem prodávajícího, ale příslušného brokera/obchodníka. Prodávající si cenné papíry, u nichž očekává pokles, vypůjčí s tím, že v budoucnu, až budou levnější, je vrátí. Prodávající investor předpokládá, že cena půjde dolů a on je na trhu zpětně nakoupí levněji, a vydělá tak rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou.

Hlavní nebezpečí představuje další růst ceny a tedy ztráta na straně investora. Od krachu NYSE v roce 1929 platí pravidlo, že prodávat na krátko lze pouze v případě, že mu předcházel růst ceny, byť pouze jediný.

Margin obchody

Tento způsob obchodování umožňuje investorům nakupovat cenné papíry bez toho, aniž by měli k dispozici vlastní prostředky k jejich nákupu v plné výši. Váš broker/obchodník Vám na základě žádosti půjčí požadovanou sumu a to až do stanoveného stropu, který zpravidla dosahuje 50 % aktuální tržní hodnoty majetku (vlastněné CP a peněžitý zůstatek) na účtu. Cílem je prodat za vyšší cenu, než za jakou koupil, a splatit půjčku včetně úroku.

Samozřejmě i zde hrozí, že místo očekávaného růstu nastane pravý opak a cena poklesne, čímž se investor dostane do ztráty. Podrobnosti viz. níže bod 12. Margin

Pokyny

V zásadě rozlišujeme čtyři druhy pokynů: pokyn trhu, limitní pokyn, stop pokyn a limitní stop pokyn. Každý z nich představuje specifickou dispozici a je úkolem této kapitoly, aby Vám pomohla se v nich správně orientovat.

Pokyn trhu (market order) - příkaz, který Vaši objednávku na nákup či prodej umístí okamžitě na trh za nejlepší tržní cenu.

Limitní pokyn (limit order) - příkaz, který Vám zaručí, že nekoupíte (neprodáte) hůř než za jakou cenu jste uvedli. Při objednávce na nákup to bude cena totožná nebo nižší Vámi zadané ceně. Při objednávce na prodej to bude taková cena, kterou jste udali, nebo cena vyšší.

Stop pokyn (stop order) - odkládá účinnost příkazu až do okamžiku dosažení zadané ceny na trhu, poté automaticky vstupuje na trh. Po jeho aktivaci se uspokojí s nejlepším protinávrhem. Cílem tohoto pokynu je zabránit popř. minimalizovat ztráty, které by mohly nastat v případě prudkého propadu ceny Vašeho cenného papíru.

Limitní stop pokyn (stop limit order) - jde o pouhou modifikaci stop pokynu s jednou výjimkou. Po dosažení zadané hodnoty se pokyn promění v limitní pokyn, na rozdíl od výše zmíněného, kde dochází ke změně na tradiční pokyn trhu.

12. Margin

Margin je pojem užívaný v oboru obchodování s cennými papíry a představuje půjčku. Když si otevřete standardní obchodní účet a uzavřete smlouvu o maržovém účtu a obchodech na krátko, Váš clearinghouse Vám může půjčovat prostředky k obchodování. V současné době požívá Penson Financial Services Inc. (clearinghouse firmy RML Trading), maržový poměr 2 ku 1.

Jinými slovy, jestliže máte 50 000 USD v equity (hotovost plus nebo mínus tržní hodnota cenných papírů), Penson Vám půjčí dalších 50 000 USD k obchodování.

Příklad:

Otevření dlouhé pozice - 50%

Jestliže koupíte 1000 akcií ABC za 100 USD za kus, Váš maržový požadavek je 50 000 USD. Firma Vám půjčí zbývajících 50 000 USD

Otevření dlouhé pozice - 50%

Pokud prodáte nakrátko 1000 akcií ABC za 100 USD, Váš marginový požadavek je 50 000 USD. Firma Vám půjčí zbývajících 50 000 USD.

Úroky na obchodech, kdy koupíte a prodáte ve stejný den, jsou 0%.

Penson účtuje úroky pouze v tom případě, že držíte pozici do dalšího dne. Úroková sazba je v takovém případě obvykle 2 body nad sazbou broker call, což je obvykle 2 body pod sazbou prime rate. Sazba prime rate se mění denně.

Maintenance

Maintenance je equity, kterou musíte mít stále na svém účtu.

Equity

Equity představuje hotovost plus nebo mínus tržní hodnota cenných papírů. Tržní hodnota je současná hodnota cenného papíru vypočítaná podle ceny posledního obchodu uzavřeného poslední obchodní den. To znamená, že tržní hodnota Vašich cenných papírů, které držíte přes noc, je založená na cenách těchto cenných papírů v závěru obchodního dne.

Příklad:

Na účet vložíte 50 000 USD.

Clearinghouse Vám půjčí 50 000 USD k obchodování na margin.

Nakoupíte 1 000 akcií ABC za 100 (100 000 USD)

Co se stane, když cena akcií ABC klesne na 80? (tržní hodnota je nyní 80 000 USD)

Vaše equity je nyní 30 000 USD, a Vy nadále dlužíte 50 000 USD. (Vaše equity poklesly o 20 000 USD, ale částka, kterou Vám zapůjčil clearinghouse zůstává stejná).

Co když akcie ABC budou pokračovat v poklesu až na 60? (Tržní hodnota je 60 000 USD).

Vaše equity je nyní 10 000 USD, a Vy stále dlužíte 50 000 USD. (Vaše equity pokleslo o dalších 20 000 USD, ale Vy stále dlužíte stejnou částku, kterou jste si vypůjčili).

Nedoporučujeme být plně zaúvěrování u dlouhodobých pozic. Pokud se rozhodnete držet cenné papíry přes noc, doporučujeme je držet pouze jako cash pozice (plně splacené Vaše equity).

Pravidla Penson Financial Services Inc. ohledně držení cenných papírů přes noc jsou následující:
Když uzavřete pozici, kterou jste drželi přes noc, Penson nevrátí ihned 25 % tržní hodnoty zpět na Váš obchodní účet. Vaše tržní hodnota se změní následující pracovní den. Kupní síla, se kterou začínáte na začátku dne, bude Vaší kupní silou po celý obchodní den.

Příklad obchodní transakce:

Máme založen marginový účet v hodnotě 50 000,- USD
Nakoupíme 1000 akcií ABC po 90,- USD
1000 x 90 = 90 000,- + polplatky
poplatky = 90 000 + 1,35% + 25,- USD

(90 000 x 1,0135) + 25 = 91 240,- USD

V tento okamžik máme nakoupené akcie v hodnotě 91 240,- USD. Naše hotovost činila 50 000,- USD. To znamená, že náš clearinghouse nám půjčil 41 240,- USD.
Tentýž den se akcie dostanou na hodnotu 96,- USD za akcii. Zadáme příkaz na prodej akcií ABC.
1000 x 96= 96 000,- - poplatky
poplatky = 96 000 - 1,35% - 25,- USD

(96 000 / 1,0135) - 25 = 94 696,26 USD
Náš clearinghouse si odečte částku kterou nám půjčil (tj. 41 240,- USD). Na účtu zůstane částka 53 456,26 USD .
Náš čistý zisk z celé operace činí 3 456,26 USD.

Penson Financial Services vypořádává obchody do tří pracovních dnů - tj. T + 3

13. Deset zásad investování

1. V dlouhodobém časovém horizontu (historicky) akcie převýšily všechny ostatní investice.
Od roku 1926 do roku 1997 byl průměrný roční zisk z akcií 10,9%. Druhá nejziskovější třída aktiv - obligace - se za stejné období zhodnotila o 5,2%.
2. V krátkodobém časovém horizontu může být někdy investování do akcií z finančního hlediska hazardní.
3. Riskantní investice vynáší všeobecně více než méně rizikové investice.
Investoři požadují vyšší úrok za podstoupení vyššího rizika. Akcie jsou rizikovější než obligace, a proto i očekávaný výnos z akcií je vyšší, než z obligací. Tato skutečnost též vysvětluje, proč je výnos z dlouhodobých obligací vyšší než z krátkodobých obligací. Čím déle totiž investor musí čekat na vyplacení obligace, tím je větší pravděpodobnost, že nějaká událost znehodnotí investici.
4. Největším determinantem ceny akcií jsou výnosy.
Z krátkodobého hlediska má na změnu cen vliv mnoho faktorů - od úrokové míry, chování investorů, až po počasí. Z dlouhodobého hlediska ale cenu akcií ovlivňují výnosy. Důvodem je fakt, že když výnosy z akcie značně rostou v průběhu deseti let, stejně bude růst i cena akcie.
5. Špatný rok pro obligace je dobrým rokem pro akcie.
V roce 1994, který byl jedním z nejhorších roků pro obligace, klesly střednědobé státní dluhopisy o 1.8%. V následujícím roce se vrátily a dosáhly 14.4%. Pro srovnání - při krachu Newyorské burzy v letech 1973-74 klesl index Dow Jones Industrial Average o 44%. Dosáhnout počáteční úroveň se podařilo až za tři roky a až za 10 let se podařilo viditelně překročit počáteční úroveň.
6. Rostoucí úrokové míry mají negativní dopad na obligace.
Když úrokové míry rostou, ceny obligací klesají. Kupující zaplatí za existující obligaci s fixním úrokem 6% více, než zaplatí za novou s úrokem 7% a více. Naopak, při poklesu úrokové míry ceny obligací stoupají. Tento efekt je nejsilnější u dlouhodobých obligací.
7. Inflace může nejvíce ohrozit vaše dlouhodobé investice.
Inflace, která za rok sníží hodnotu vašich peněz v průměru o 3,2%, vám jen málokdy vrátí zpět, co vzala.
8. Dlouhodobé obligace federální vlády USA (US Treasury bonds) jsou nejjistější investicí.
Pravdou je, že nemůže dojít k situaci, kdy by vláda USA nebyla schopna vyplatit své obligace. Je to částečně proto, že americká ekonomika byla v průběhu historie vždy dostatečně silná a částečně proto, že vláda USA si vždy v případě potřeby může vytisknout peníze. Tyto obligace jsou považovány za bezrizikové, a proto i jejich úroková míra je nejnižší. Výnos z každého dalšího druhu investici s fixním výnosem stoupá úměrně s jejich rizikovostí.
9. Diverzifikované portfolio je méně rizikové než portfolio koncentrované do jednoho druhu investic.
Diverzifikovat znamená rozdělit peníze do různých typů investic, a tím snižovat riziko. I když hodnota některých investic může klesat, hodnota jiných může stoupat.
10. Indexové investiční fondy mají často vyšší hodnotu než aktivně řízené fondy.
V indexovém fondu rozděluje manažer portfolia svěřené prostředky podle indexu trhu a nesleduje jednotlivé akcie. Pokud indexové investiční fondy dosáhnou lepších výsledků než aktivně řízené fondy, je to výsledkem toho, že jen málo aktivně řízených fondů může dosáhnout lepší výsledek než celý trh, protože mají obvykle vyšší obchodní poplatky.

14. Zdanění investic v ČR

Způsob zdanění zisků z kapitálového trhu upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Pro postup při zdanění je důležité, kdo je investorem: zda jde o právnickou osobu (PO), fyzickou osobu (FO) zahrnující nebo nezahrnující obchodování s cennými papíry do obchodního majetku.

Důležitý pro způsob zdanění je také druh příjmu, který investorovi plyne:

1) dividenda z držby akcií, nebo
2) z rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou.

Pokud je investor FO trvale žijící v ČR (§2 odst. 2.) a nezahrnuje nakoupené cenné papíry do obchodního majetku:

příjmy z dividend spadají do §8 - příjmy z kapitálového majetku a jejich zdanění probíhá už u plátce, takže zákazník se nemusí o nic starat a dostane už "čisté" dividendy po sražené dani.
Pokud jde o zisk z rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou, upravuje jeho zdanění §10 - ostatní příjmy. Poplatník proti příjmům z prodejů akcií může postavit výdaje na nákupy těchto prodaných akcií a dále může tento rozdíl snížit o výdaje související s obchodováním (např. poplatek obchodníkovi, burze, uplatnit úroky z úvěru). Kladný výsledek je potom dílčím základem daně podle §10 (pokud poplatník nemá jiné příjmy podle §10) a daní ho spolu ostatními příjmy (např. zaměstnání, podnikání, pronájem).
Výhodou u této kategorie osob je za splnění určitých podmínek možnost osvobození od daně z příjmu z prodeje cenných papírů (tzv. časový test). Upravuje ho §4 a podmínkou je, aby doba mezi koupí a prodejem cenných papírů byla delší než 6 měsíců.

Pokud je investor FO trvale žijící v ČR (§2 odst.2.) a zahrnuje nakoupené cenné papíry do obchodního majetku (do podnikání §7):

je postup u příjmů z dividend shodný jako v předchozím bodě a investor dostává již "čisté" dividendy.

Rozdíl nastává u příjmů z obchodování s akciemi: zákazník nemůže uplatnit osvobození od daně, ani pokud drží cenné papíry déle než 6 měsíců. Výhodou je, že v případě, že vede účetnictví, může o ztrátu z cenných papírů snížit základ daně podle §7 - příjmy z podnikání (§24 odst. 2 písm. r).

Pokud do obchodů na burze vstupuje PO, zahrnuje nakoupené cenné papíry do svého majetku a ztráty a zisky z těchto obchodů se promítají do základu pro výpočet daně.

Příjmy z dividend jsou také zdaňovány 15% srážkovou daní u plátce dividend, přičemž sražená daň je považována za zálohu a společnost daní příjmy z dividend spolu s ostatními příjmy společnosti.

Pokud je dividenda vyplácena rezidentem jiného státu, než ČR závisí na ustanoveních smlouvy o zamezení dvojího zdanění (pokud existuje). Problematika zdaňování dividend je vždy řešena v §10 těchto smluv.

Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Spojenými státy v §10 odst. 2 mimo jiné říká, že dividendy mohou být zdaněny ve státě, v němž je společnost, která dividendy vyplácí, rezidentem, pokud daň takto stanovená nepřesáhne 15%. Pokud tedy český subjekt (FO i PO) vlastní akcie společnosti, která je rezidentem Spojených států, a úhrn zdanění hrubé částky dividend nepřesáhne 15%, je tato daň stržena v USA a dalšímu zdanění tyto dividendy v ČR nepodléhají.

c. úrokový výnos - z držení dluhových cenných papírů (obligace, dluhopisy) ČR - daň z úrokového výnosu je u FO vybírána formou srážkové daně. Vzhledem k tomu, že se v ČR několikrát měnily podmínky zdanění úrokového výnosu, je důležité, kdy a kým byl dluhopis emitován. Pro dluhopisy emitované od roku 2000 platí, že sazba srážkové daně je 15% a tato daň je odvedena emitentem. U PO je sražených 15% považováno za zálohu na daň z příjmu a úrokový výnos je dále "dodaněn" na úroveň daně z příjmu PO.

Pro úrokový výnos, který plyne ze zahraničí, je stejně jako v případě dividend rozhodující smlouva o zamezení dvojího zdanění. Tato smlouva mezi ČR a USA v § 11 říká, že úroky které mají zdroj v jednom smluvním státě a které skutečně vlastní rezident druhého smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto státě. Jinými slovy: úrokový výnos z dluhových cenných papírů bude v případě, že emitent je rezidentem Spojených států, zdaněn pouze v USA.

V případě problematiky zdanění Vám každopádně doporučujeme vždy se obrátit na daňového poradce, neboť výše uvedené informace nemusí komplexně vystihovat problematiku zdanění.

Poslední aktualizace/doplnění - srpen 2010

SPAD

AAA	26,19	1,91%
CETV	349,00	-3,00%
ČEZ	890,00	1,37%
ECM	49,10	2,19%
ERSTE	847,30	0,59%
FORTUNA	108,40	0,37%
KITD	187,00	-0,27%
KB	4 200,00	0,48%
NWR	277,00	3,55%
ORCO	213,00	1,43%
PEGAS	445,00	-0,34%
P.MORRIS	9 110,00	-11,38%
O2	416,80	1,66%
UNIPETROL	185,70	-0,70%
VIG	970,00	-0,41%

Indexy

PX	1 241,90	0,76%
DAX	7 254,63	3,06%
FTSE 100	6 028,11	2,23%
CAC 40	4 006,65	2,51%
ATX	2 845,94	1,88%
DJES 50	2 614,47	1,71%
BUX	23 995,20	1,67%
WIG 20	2 930,29	1,46%
Russian dep.	1 748,32	1,06%
DJI	12 455,62	1,54%
Nasdaq	2 801,08	2,04%
SP500	1 331,54	1,44%
Nikkei 225	9 606,82	1,76%

Futures na indexy

DJES 50 Fut.	2 798,21	0,47%
DJI Fut.	11 910,40	1,14%
Nasdaq Fut.	2 242,96	0,65%
SP500 Fut.	1 273,80	1,20%

Komodity

Crude Oil	109,82	1,42%
Brent	122,64	1,08%
Gold	1 503,99	0,51%
Cooper	428,50	1,42%
Silver	44,92	2,16%
Coal	128,96	-0,35%

Forex

EUR/USD	1,4524	1,32%
EUR/GBP	0,8852	0,75%
EUR/CHF	1,2940	0,32%
EUR/PLN	3,9641	-0,08%
EUR/HUF	264,3300	-0,64%
EUR/RUB	40,7782	0,59%
EUR/CZK	24,1940	0,11%
PLN/CZK	6,1034	0,17%
HUF/CZK	9,1543	0,73%
RUB/CZK	0,5935	-0,32%
GBP/CZK	27,3310	-0,64%
USD/CZK	16,6569	-1,22%
USD/CHF	0,8910	-0,98%
USD/JPY	82,3500	-0,29%
USD/PLN	2,7290	-1,39%
USD/RUB	28,0779	-0,82%
USD/GBP	0,6094	-0,57%

Aktualizováno 20.4.2011 16:26

(Data mohou být zpožděna!)

Sledované tituly

Sponzorujeme

Obsah veřejné části tohoto serveru je pouze informativního charakteru - podmínky užívání www.stockmarket.cz.

CAPITAL PARTNES a.s. využívá zpravodajství z databází ČTK a Bloomberg, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2010) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.

Dnes je 27.4. 2024

New York 05:31
closed 51:59

Londýn 10:31
closed 45:29

Frankfurt 11:31
closed 45:29

Praha 11:31
closed 45:44

Moskva 13:31
closed 42:29

Tokio 18:31
closed 38:29